PETROLEJOVÉ LAMPY

Román Petrolejové lampy proslavil vynikající stejnojmenný film scénáristy a režiséra Juraje Herze z roku 1971. Autory jevištní dramatizace jsou Martin Velíšek a Ivan Rajmont. Hlavní hrdinka, maloměstská dívka Štěpka, touží po lásce. Není už nejmladší a není to zrovna krasavice. Bratranec Pavel, její dávná dětská láska, se vrací z vojny. Rodinný statek upadá a bratr to Pavlovi vyčítá. Pavel žádá Štěpku o ruku. Bude to sňatek z lásky, z rozumu, nebo jen pro peníze? Čekají po svatbě Štěpku rozkoše lásky, kupa dětí a šťastný rodinný život? Pavel, milovník všech slastí, které život nabízí, si z vojny nepřivezl pouze vzpomínky…

 

Román Petrolejové lampy vyšel poprvé v roce v roce 1935 pod romanticky kýčovitým názvem Vyprahlé touhy, který si přes Havlíčkův odpor vynutil nakladatel „s ohledem na lidovou edici, v níž román vychází“. Tři měsíce před svou smrtí (1943) konstatuje Havlíček: „Petrolejové lampy, přepracovány, jak mi to jen bylo možno, leží u nakladatele, připravené pro druhé vydání.“ Tato definitivní verze vyšla až v roce 1944, tedy po Havlíčkově smrti.

Petrolejové lampy měly být součástí patrně třídílného cyklu románů z maloměstského prostředí podkrkonošské Jilemnice. Druhý, nedokončený díl Vlčí kůže a náčrt třetího dílu Vylomené dveře naznačují další osudy hlavní hrdinky první části Štěpánky Kiliánové: provdá se za Jana Malinu, ale ani toto manželství jí nepřinese dítě. Ovdoví podruhé a potřetí se vdá – tentokrát za Aloise Trakla, jehož nemanželského dítěte se ujme. Štěpka umírá během mobilizace v roce 1938. S Jilemnickým cyklem volně souvisí i novela Synáček a román Poslední rok. Havlíčkovo vidění světa přilákalo několikrát filmaře. On sám spolupracoval na scénáři k filmu Barbora Hlavsová. Dalšími zfilmovanými díly jsou romány Neviditelný a Helimadoe.

Nejznámějším filmovým přepisem jsou právě Petrolejové lampy. Tento celovečerní film natočil v roce 1971 režisér Juraj Herz podle scénáře, na němž spolupracoval s Václavem Šaškem. Pavla Malinu a Štěpánku Kiliánovou hrají Petr Čepek a Iva Janžurová. Autorem hudby k filmu je skladatel Luboš Fišer, který mj. zhudebnil slavnou báseň Františka Gellnera Perspektiva; ve filmu ji zpívají Karel Černoch a Josef Laufer, v jiném obraze i herečka Marie Rosůlková.