RODINNÁ SLAVNOST

Články

RODINNÁ SLAVNOST-program
^{(21. 1. 2011)}

RODINNÁ SLAVNOST-tisk
^{(21. 1. 2011)}

RODINNÁ SLAVNOST-informace k premiéře
^{(21. 1. 2011)}

RODINNÁ SLAVNOST-tisk
^{(21. 1. 2011)}

RODINNÁ SLAVNOST-plakát
^{(21. 1. 2011)}

„V roce 1974 jsi totiž ty, moje matka, vešla do kanceláře a uviděla jsi svého syna na všech čtyřech a uviděla jsi svého muže bez kalhot… promiň maminko, promiňte, ale ty to víš…“

"Nesnesitelně divoká oslava, při níž explodují nejtemnější vztahy otce a jeho dětí. Severák fičí starými škvírami v oknech, až je všechny s třeskotem střepin vyrazí. U Bezručů opět bez kompromisů. Otec miluje děti až do jejich hrobů. Led je ostrý a bez obalu, led nelze objímat déle než pět minut. Pravda, vášeň, pud, bolest, láska, zoufalství, vražda, drama…" Martin Františák

Norbert Lichý se stal za svůj výkon v inscenaci Rodinná slavnost osobností měsíce ve třetím čísle Divadelních novin roku 2011.

 

Thomas Vinterberg

Thomas Vinterberg (ročník 1969) je dánský filmový a divadelní režisér. V druhé polovině 90. let platil za mimořádný talent evropské kinematografie. Tento svůj symbolický kapitál později prohospodařil režijemi několika velkorysých hollywoodských projektů (mezi jinými autorským sci-fi filmem Its All About Love). V roce 1995 spoluvytvořil a načas převedl ve vlastní tvorbu slavný umělecký manifest Dogma 95. Film Rodinná oslava (1998) nese označení Dogma#1 a v souladu s kolektivistickým pojetím filmové tvorby, tak jak ji Dogma 95 deklarovalo, nebyl Vinterberg původně uváděn ani jako režisér, ani jako scénárista tohoto snímku. Úspěch filmu (získal mimo jiné hlavní cenu poroty v Cannes 1998) strhl pozornost odborné veřejnosti ke skupině mladých filmových tvůrců a jejich (do té doby poněkud vysmívanému) uměleckému programu. Přestože oba tvůrci (tj. Thomas Vinterberg a Lars von Trier) uměleckého názoru Dogma 95 tuto poetiku již opustili, sešli se v roce 2005 při práci na snímku Dear Wendy. Zatím posledním Vinterbergovým režijním počinem (tentokrát adaptací literární předlohy) je film Submarino. Dramatizace Rodinné oslavy (autor scénické verze Bo hr. Hansen) se dočkala mnohých jevištních realizací v divadlech po celé Evropě. V české premiéře hru uvedlo brněnské studio Marta (rež. Petr Štindl, 1995). Thomas Vinterberg pro vídeňský Burghtheater napsal a zrežíroval pokračování Rodinné slavnosti nazvané Pohřeb (2010).

Moderní Dán

Moderní Dán je státně dotované, mediálně zpracované, reklamou zmanipulované počítačové číslo s digitálními číslicemi za ušima. Viking přetavený k nepoznání. Rozmazlená bytost, která se dožaduje pomoci a podpory, a když není po jejím, začne kvičet. Jako ustrašené, bezmocné, závislé a náruživé děcko visí úporně na ledově chladném prsu institucí. Aby mohl odškodné lépe sát, vyvinul se u něho mezitím obrovský spotřebitelský a nenasytný orgán jako jakýsi druh umělé berly, protézy, ze které technologie vytvořila zcela nepostradatelnou součást organismu s moderním designem. Moderní Dán je fenomén, který žije ve věčné bázni a chvění před veškerým světem, uchopitelným i neuchopitelným. Bojí se, že mu za výpadek elektřiny, krádež, bankrot, jeho staří a smrt vezmou dudlík, že přijde o majetek, úroky, práci nebo podporu, že dostane další daňovou facku, že ho všichni opustí, že mu zvednou nájem nebo zálohu na pojištění, že nevyhraje v loterii, že nebude vůbec k ničemu. Všeobecně vzato je zkrátka dospělý Dán lidská bytost, která ve své bezmezné nejistotě a pochybnostech o všech a všem zoufale lpí na tom jediném, co je v životě neohrozitelné a má moc, na tom naprosto jediném, co ještě vypadá celistvě a neotřesitelně ? na dánském demokratickém státu, na denní spotřebě a systémem naordinované mediální dávce. (Per Šmidl – Oběť blahobytu, esej o jedinci a státu dánském)