PROCES

Hudební nastudování Marko Ivanović

Režie Jiří Nekvasil

 

 

Philip Glass patří již přes čtyři desetiletí k celosvětově nejhranějším skladatelům současnosti, kteří vrátili artificiální současné hudbě opět po dlouhých desetiletích ve 20. století širokou posluchačskou základnu. Vedle instrumentálních skladeb a oper nelze opomenout i jeho výraznou filmovou hudbu. Je jedním z klíčových tvůrců nového hudebního stylu, vznikajícího jako velký experiment na konci 60. let minulého století – repetitivního minimalismu. V opeře Proces svými tradičními vrstvenými sekvencemi s nejmenšími nuancemi nekonečně opakovaných hudebních bloků zrcadlí složitost Kafkovy slavné prózy.
„Někdo musel Josefa K. pomluvit, neboť byl, ač neprovedl nic zlého, jednou ráno zatčen.“ Tak začíná román Franze Kafky. Dílo, které inspirovalo řadu divadelníků i filmařů dostalo v operním zpracování Philipa Glasse další rozměr. Monotónní hudební sevřeností vykresluje temně klaustrofobickou nevyhnutelnost osudu Josefa K. Odhaluje také emočně rafinované plochy prudké paranoidní intenzity či absurditu černého humoru této „nelogické a stísněné pošetilosti snů“, jak nazval Proces Thomas Mann. Místy pochodové i taneční rytmy upomínají ale i na dílo Kurta Weilla, to vše v interpretaci 8 sólistů a 12 orchestrálních hráčů.