PLANU

Česká připomínka odkazu umírajícího Poláka, Ryszarda Siwiece. Je krásný den, září roku 1968. Na nebi je modrá obloha, mladí lidé tančí a hraje hudba pro sto tisíc lidí. Na stadionu ve Varšavě se již tradičně konají oficiální dožínkové slavnosti. V takové náladě protest proti nevyprovokované agresi vůči bratskému Československu snadno zapadne. Během pokládání věnce, přesně ve 12:15 hod. se ve třináctém sektoru, lidé začínají chaoticky rozcházet. Z tohoto místa vychází obrovský sloup černého kouře. Právě se tam zapálil muž. Živý přenos musí běžet dál, komentátoři mají připravené texty. Další tanec, další barevný obraz.

Ryszard Siwiec jako symbol moderní tragédie světa, který je cynický a nechce všudypřítomnou pohodu a zdánlivý klid zastavit. Může být taková revoluce přežitkem vzdálené minulosti, nebo součástí přítomné politické chvíle? Co dělat v čase, kdy se čerstvě nabytá svoboda propadla do jámy beznaděje? A morální rozklad jako rozpouštědlo rozleptává vůli k její obhajobě a obraně? Kdy ta krize vůbec začala? A navíc – není to všechno jenom kýčovitá rekonstrukce?