Ballet 102

Může balet fungovat bez hudby? Ballet 102 choreografa Erica Gauthiera dokazuje, že ticho a lidský hlas dokážou odhalit samotnou podstatu klasického tance. Místo orchestru zní na jevišti choreografův hlas, který tanečníky a diváky provází „lekcí“ pas de deux a postupně odpočítává jednotlivé pozice – až k symbolickému číslu 102.

Choreografie je vystavěna jako demonstrace klasického duetu: každá pozice je jasně pojmenovaná, technicky náročná a přesně provedená. Z této zdánlivě akademické struktury se však rodí živá, vtipná, a místy až herecká scénka, která s lehkostí odhaluje absurditu i krásu baletního řádu. Tanečníci se stávají jakýmisi „živými nástroji“. Musí bleskově reagovat na povely, přepínat mezi styly, zvládat extrémní fyzické nároky a přitom si zachovat výraz a nadhled.

Gauthier v duetu Ballet 102 rozkládá posvátnost klasického pas de deux na jednotlivé součástky a vtipně odkazuje na velikány choreografie 20. století, jako jsou Vjačeslav Nižinskij, John Cranko nebo Kenneth MacMillan. Ukazuje, že i ty nejromantičtější a nejemočnější momenty baletního pas de deux jsou výsledkem drilu, přesně definovaných tvarů těla a dokonalé souhry tanečníků. Dílo tak funguje jako ironický komentář k ideálu dokonalosti, který je s klasickým baletem neodmyslitelně spjat. Zároveň si však zachovává respekt ke všem velikánům klasické choreografie jako William Forsythe, Jiří Kylián či Martha Graham, na které choreografie odkazuje.

Ballet 102 měl premiéru v roce 2016 a rychle se zařadil mezi díla, jež si pravidelně získávají publikum po celém světě. Kombinuje virtuózní techniku, ironii a inteligentní humor a připomíná, že balet může být současně přísný i hravý a že smích a respekt se na jevišti nevylučují.