Divadlo loutek Ostrava

Na rohu dnešního Masarykova náměstí v Ostravě najdeme historickou budovu s číslem 33. Před 2. světovou válkou se v ní nacházela exkluzivní kavárna Union. Historie této budovy byla krátce spojena s uměleckou činností divadelníků, jejichž soubor zde vystupoval pod názvem Kytice v letech 1945–1946 (později přejmenována na Divadlo mladých, poté na Městské divadlo mladých a ještě později na Divadlo Petra Bezruče).

Za předchůdce Divadla loutek můžeme považovat amatérské loutkové divadlo s názvem Dřevěné království. V budově se usídlilo v roce 1946. V té době nebylo sice v Ostravě jediné, ale patřilo k nejznámějším a navíc jeho nedělní představení byla určena pro děti: „14. února byl zahájen provoz stálé loutkové scény uměleckého kolektivu v Dřevěném království ve vlastním sále v býv. kavárně Union vedle staré radnice. Jmenovaný loutkářský kolektiv zahájil svou činnost již v roce 1940 a vybudoval si svou scénu na Slezské Ostravě - Hladnově“.(cit. Nové Slovo. 20. 2. 1946, 2(43).)

Poválečná doba nebyla pro provoz divadla finančně příznivá, přesto po prázdninách v roce 1946 přivítalo návštěvníky upraveným zvýšeným hledištěm a bohatě doplněným jevištěm. Protože bylo nutné ještě vylepšit zvukovou techniku, rozhodlo se vedení divadla oslovit diváka a prostřednictvím tisku požádat o finanční výpomoc.

Dne 15. května 1953 rozhodl tehdejší Krajský národní výbor v Ostravě o zřízení profesionální loutkové scény, a tak vzniklo Krajské divadlo loutek, jehož ředitelem byl jmenován Zdeněk Hapala (* 1905 – † 1971), který divadlo vedl v letech 1953–1957. Zpočátku měla být scéna loutkového divadla umístěna v historické budově pouze dočasně, na zcela nový divadelní stánek si však loutkáři museli počkat celých čtyřicet šest let.

První představení se odehrálo 12. prosince 1953 a byla to pohádka sovětské autorky M. Šurinové Děda Mráz v úpravě Kamila Horáka. Do role Dědy Mráze byl obsazen Jiří Volkmer, jehož jméno prochází celou historií divadla. Z herců angažovaných do prosince roku 1953 můžeme zmínit Jaroslavu Kaščákovou, mezi první herce patřili Zdeněk Miczko a Dušan Feller, který v již zmíněném prvním představení zazářil v roli hajného Trnky. Oba se časem prosadili jako přední herci souboru a ostravskému loutkovému divadlu zasvětili celý svůj umělecký život. Nesmíme opomenout Zdeňka Floriana (herec, autor, dramaturg), výtvarníka Václava Kábrta či Zdeňka Havlíčka, pozdějšího televizního režiséra.

V padesátých letech byl z funkce ředitele odvolán Zdeněk Hapala, kterého na celých patnáct let nahradila Šárka Babrajová. Ta svým nekompromisním uměleckým přístupem dovedla divadlo až na špičku československého loutkového divadla. Za jejího vedení nebyl angažován stálý režisér a příležitost dostávali nejen loutkáři z domovské scény, ale i hosté. Kmenovým režisérem se stal Zdeněk Miczko (* 1930 – † 1993), který v roce 1972 převzal post ředitele a v době sloučení s tehdejším Státním divadlem v Ostravě se stal uměleckým šéfem loutkové scény. Rozhodnutím Krajského národního výboru v Ostravě došlo totiž od 1. května 1980 k fúzi všech ostravských divadel pod jediné, a to Státní divadlo Ostrava. Miczko patřil ve své době k uznávaným režisérům a jeho inscenace byly oceňovány na celostátních přehlídkách. Za jeho působení dostal svou režijní příležitost Petr Nosálek, jehož spolupráce s dramaturgyní Hermínou Motýlovou byla pro divadlo skutečným přínosem. Například dramatizace Vančurovy knížky Kubula a Kuba Kubikula z roku 1986 se stala jednou z nejúspěšnějších a nejhranějších inscenací v dosavadní historii divadla.

Sezóna 1988/1989 je spjata s do té doby nevídaným počinem v historii loutkové scény. Dramaturgové zařazují do repertoáru večerní představení pro dospělé. Dne 23. září 1988 proběhla premiéra Pocciniho textu v úpravě Evy Oplištilové nazvané Láryfáry. Tato režisérem Petrem Nosálkem vyšperkovaná loutkářská inscenace sklidila pozitivní ohlasy publika. Tehdy se začala utvářet „nová“ tvář divadla.

Divadlo dosáhlo své samostatnosti opět v červnu 1990, kdy se již pod vedením nového ředitele Miroslava Vildmana odloučilo od Státního divadla v Ostravě. Vildman působil v pozici ředitele velmi krátce, zemřel v roce 1991 a ředitelkou se stala JUDr. Jarmila Hájková, která tuto funkci s dvouletou přestávkou (2002–2004 Tomáš Volkmer) zastává dodnes.

Období po roce 1990 je spojeno s hledáním nových diváků, dramaturgie se postupně začala obracet také na staršího diváka, hrálo se nejen pro děti, ale také pro studenty středních škol a dospělé. Velmi oblíbeným titulem se stala opera Evviva Mozart! (Bastien a Bastienka), scénář zpracoval Jiří Nekvasil s Petrem Nosálkem.

K dalším velice úspěšným titulům také patřila například inscenace brněnského režiséra Vlastimila Pešky Ondráš aneb Komedie o strašlivém mordu ve sviadnovské hospodě L. P. 1715 nebo Kryštof Kolumbus, aneb Jak Kryštůfek z Přívozu L. P. 1420 Nový svět objevil. V roce 1993 opouští na čas herci svou domovskou scénu a hostují v zahraničí. Ve francouzském zámku Joinville představili hru Oberon a Huon z Bordeaux, následně ve slovinské Lublani Erbenovou Kytici, účastnili se i mezinárodního festivalu v polském Opolí. V roce 1998 se soubor představil na mezinárodním loutkářském festivalu v jihokorejském ChunChonu, odkud se vrátil s pozváním na další festival v roce 2000 a na turné po Japonsku.

V roce 1995 rozhodla Rada města Ostravy o stavbě nové budovy Divadla loutek. Stávající byla již v havarijním stavu a následná rekonstrukce by byla finančně nákladná. A tak se poprvé v historii českého a československého loutkářství postavila divadelní budova pro dětské publikum. Do novostavby se soubor stěhoval v roce 1999 a 26. září toho roku se rozhrnula opona pro slavnostní premiéru Tylova Strakonického dudáka.

Samotná budova má výhodnou polohou v centru historické části města. Jde o solitérní objekt v duchu předfunkcionalistické individualistické moderny architektů Petra Hájka a Gabriely Minářové. Byla postavena jako činoherní scéna s hledištěm a jevištěm s javajkovou jámou. Sál má parametry studiového i kukátkového divadelního prostoru s arénovým hledištěm. Průčelí budovy dekoruje pět gigantických loutek, postavy Kašpara, Krále, Královny, Anděla a Ďábla, jejichž autorem a zároveň autorem stropní malby ve foyeru je Tomáš Volkmer, který s divadlem spolupracuje od 90. let a v současnosti zde působí jako jeho výtvarník. Objekt v roce 2011 doplnila přístavba s alternativní scénou, loutkovou kavárnou a orlojem. Autory projektu byli opět Petr Hájek a Gabriela Minářová spolu s Bronislavem Stratilem.

V okolí divadla jsou rozmístěné barevné kostky s čísly, které jsou součástí speciálních slunečních hodin. Čas je určován podle aktuální pozice stínu. Zajímavostí budovy divadla je loutkový orloj, ve kterém se ručně vyřezávané postavy ukážou vždy v sudou hodinu v čase od 8 do 20 hodin.

Divadlo loutek Ostrava je divadelní scéna se stálým profesionálním souborem. Ve všední dny uvádí představení pro mateřské, základní a střední školy, v neděli pro rodinné publikum. Nabízí také večerní představení pro dospělé. Jednou týdně se na alternativní scéně schází pod vedením divadelních lektorů členové dětského studia DěS, součástí programu je i nabídka tvůrčích dílen pro školy i veřejnost.

Od roku 1995 organizuje divadlo bienále Spectaculo Interesse – mezinárodní loutkářský festival. Jde o jednu z nejvýznamnějších akcí svého druhu v republice. V letních měsících pak nabízí přehlídku loutkových představení pro děti i dospělé ve venkovním amfiteátru a výtvarné dílny na alternativní scéně pod názvem Pimprléto.