Komorní scéna Aréna

Komorní scéna Aréna je nástupnickou organizací někdejšího ostravského Divadla hudby, které působilo v Ostravě od roku 1951 a nacházelo se nad tehdejší prodejnou Ultraphonu (německo-české hudební vydavatelství) na Gottwaldově třídě, dnes ulici

28. října. Divadlo hudby ve svých pořadech zpočátku představovalo gramofonové desky, které právě vycházely, avšak s rozšířením televize začal zájem diváků upadat. V nabídce se proto objevily dvě skupiny předplatného, jednak s programem vážné hudby, jednak z oblasti hudby taneční, literatury a divadla. V šedesátých letech byly populární také pořady z tvorby divadla Semafor nebo písničky a nahrávky Osvobozeného divadla. Postupně také přibývala ochotnická a profesionální divadelní představení a krátce zde také působilo amatérské Divadlo Waterloo.

Divadlo hudby bylo od roku 1985 součástí Městského kulturního střediska. O rok později se vedení instituce ujal Jaroslav Pochmon (ve vedení v letech 1986–1993), který byl autorem myšlenky založení komorního divadla a postupně začal realizovat novou uměleckou koncepci spolu s režisérem a hercem Pavlem Cisovským. Tak v roce 1994 vzniklo nové divadlo s názvem Komorní scéna Aréna, které už vedla ve funkci ředitelky Renáta Huserová (ve funkci 1994–2018).

V době vzniku scény působila v Ostravě již dvě profesionální divadla, která se orientovala na mladého diváka, a to Divadlo Petra Bezruče a Divadlo loutek. Aréna přesto přirozeně svými díly oslovila mladé publikum a navázala na tradici malých generačních divadel.

V roce 1994 nastudoval hostující režisér a autor Radovan Lipus jednu z nejúspěšnějších inscenací, kabaretní taškařici s názvem Průběžná O(s)trava krve. K autentičnosti díla přispěl neherec Oldřich Matušinský, harmonikář a zpěvák, který oslovil diváka představením na bázi hornického folklóru a místní kabaretní tradice.

V roce 1996 slavilo velký úspěch uvedení hry A. P. Čechova Višňový sad. Herečka Radka Coufalová získala za roli Ani nominaci na Cenu Alfréda Radoka v kategorii ženský herecký výkon. Inscenace zaznamenala kromě více než tří desítek beznadějně vyprodaných repríz také pozvání na festival České divadlo 1996/1997 do pražského divadla Labyrint a na 3. ročník Festivalu evropských regionů do Hradce Králové.

S každou divadelní sezónou si Aréna upevňovala své postavení mezi uznávanými divadelními scénami. Potvrzuje to řada významných cen a ocenění. Mezi jinými k nim patří Cena Alfréda Radoka. V kategorii nejlepší inscenace roku 2003 byla oceněna inscenace novely Michaila Bulgakova Psí srdce. Při příležitosti ocenění se navíc k hodnocení divadla vyjádřila kladně i kritika: „S vytrvalostí, s klidem a neumdlévající invencí, s čitelně koncipovaným názorem, s ohledem na své publikum i na skromné existenční podmínky kráčí Aréna dál svou osobitou vlastní cestou poetiky.“ (cit. Svět a divadlo. 2004, XV(2).)

Herec Michal Čapka získal Cenu Alfréda Radoka za roli Psa ve zmíněné inscenaci v kategorii mužský herecký výkon. V roce 2007 obdržel Cenu Thálie pro mladého činoherce do 33 let. V roce 2011 obdržela Cenu Thálie také herečka Tereza Dočkalová. Z Cen divadelní kritiky 2015 si Komorní scéna Aréna odnesla pět z osmi udělených cen: Divadlo roku, ocenění Inscenace roku za Slyšení Tomáše Vůjtka zároveň s cenou Nejlepší poprvé uvedená česká hra a Marek Cisovský v roli Eichmanna získal cenu za mužský herecký výkon v této hře. Herec Štěpán Kozub obdržel cenu Talent roku. Za největší divadelní úspěch můžeme považovat čtyřnásobné prestižní ocenění Divadlo roku. Tuto cenu získalo divadlo za rok 2013, 2015, 2016 a 2017.

V roce 2005 se Komorní scéna Aréna přestěhovala do nových prostor zrekonstruované budovy na nábřeží řeky Ostravice, na ulici 28. října 289/2. Dům, v němž divadlo sídlí, byl postaven v letech 1928–1929. Vídeňští architekti Franz Kaym a Alfons Hetmanek jej pojali jako moderní velkoměstský palác s tradičními prvky (např. korunní římsy s konzolami). Zajímavostí je, že budova disponuje jedinou dokončenou a dochovanou ostravskou meziválečnou pasáží procházející podélně přízemím domu, která spojuje ulici s nábřežím.

Interiér divadla po rekonstrukci byl citlivě vyřešen s ohledem na samotnou dispozici funkcionalistické budovy. Snahou architektů bylo, aby byl interiér přizpůsoben nejen potřebám divadla, ale aby zároveň vyjadřoval i umělecký ráz instituce. Moderní komorní sál pojme přibližně 100 diváků, foyer divadla pak nabízí svůj umělecký prostor pro výstavy nebo vernisáže. Dům také slouží Knihovně města Ostravy.

Od sezóny 2005/2006 působí jako divadelní režisér a umělecký šéf Ivan Krejčí. Od sezóny 2007/2008 je kmenovým dramaturgem Tomáš Vůjtek. Umělecké úspěchy divadla jsou z velké části i výsledkem jejich umělecké činnosti. V roce 2018 vystřídal dosavadní ředitelku Renátu Huserovou po jejím dvaceti čtyřletém působení ve funkci Jakub Tichý