Národní divadlo moravskoslezské

Zásadním rokem v divadelní historii Ostravy byl rok 1894. Budova Národního domu (dnešní Divadlo Jiřího Myrona), která byla slavnostně otevřena v červnu 1894 představením Stroupežnického hry Paní mincmistrová, se stala centrem českého společenského a kulturního života a konala se zde i divadelní představení. Pravidelný divadelní provoz stálé české profesionální scény zde byl zahájen dne 16. září 1908 představením Smetanovy Prodané nevěsty. Jejím prvním ředitelem se stal uznávaný divadelní podnikatel František Trnka.

V roce 1918 byl založen Spolek Národní divadlo moravskoslezské, jehož hlavním cílem bylo založit a provozovat v Ostravě profesionální české divadlo. Dosavadní působiště divadla v Národním domě bylo považováno za prozatímní, neboť zde měla sídlo například i česká knihovna nebo Občanská záložna a budova byla hojně využívána i místní tělovýchovnou jednotou Sokol. Působily zde i další organizace jako pěvecké spolky Záboj a Lumír. Budova nevyhovovala požadavkům na profesionální divadelní provoz ani po technické stránce.

Spolku Národní divadlo moravskoslezské se podařilo vyjednat pronájem Městského divadla (dnešní Divadlo Antonína Dvořáka), v němž byla dne 12. srpna 1919 zahájena činnost Národního divadla moravskoslezského představením české opery Bedřicha Smetany Prodaná nevěsta. Od svého počátku mělo divadlo čtyři soubory (opera, činohra, opereta a balet) a v první sezóně 1919/1920 hrálo částečně v Národním domě a částečně v Městském divadle, ve kterém se střídalo s německým souborem. Od roku 1920 se stalo Městské divadlo stálou scénou Národního divadla moravskoslezského.

Prvním ředitelem divadla (tehdy označovaného zkratkou NDMS) byl Václav Jiřikovský. V roce 1920 se rozhodl rozpustit soubor operety (tento žánr však nadále uváděl soubor opery), který byl však opět obnoven v roce 1923. Divadelní orchestr pravidelně účinkoval se symfonickými koncerty, na nichž vystoupili mimo jiné světoví sólisté Paul Hindemith, Igor Stravinskij nebo Sergej Prokofjev.

Ve třicátých letech se divadlo ocitlo ve vleklé finanční krizi, kterou se však povedlo (i díky přičinění tehdejšího ředitele Ladislava Knotka) překonat.

V době okupace Československa a začátku druhé světové války došlo ke změnám i v ostravském divadle. V sezóně 1939/1940 se v Městském divadle už hrála česká i německá představení a od 1. ledna 1941 se zde mohlo hrát pouze německy. Český soubor se proto přechodně uchýlil do Katolického domu na Přívozské ulici – na dobu, než byly dokončeny stavební úpravy Národního domu, který byl přestavěn na divadlo. Dne 1. února 1941 byla v Národním domě zahájena představení v českém jazyce a v tomtéž roce bylo Národní divadlo moravskoslezské přejmenováno na České divadlo moravskoostravské. Od 1. září 1941 byla všechna divadla v Protektorátu Čechy a Morava uzavřena, nehrálo se tedy ani v Ostravě.

První poválečné představení se odehrálo v Národním domě 19. května 1945 (Městské divadlo bylo po poškození nálety otevřeno až o rok později). Celá divadelní instituce byla přejmenována na Zemské divadlo v Ostravě, tento název se však používal jen krátce. Už v roce 1948 bylo Zemské divadlo v Ostravě zestátněno a přejmenováno na Státní divadlo v Ostravě (SDO) a budova Městského divadla na Divadlo Zdeňka Nejedlého. Národní dům (od roku 1945 Lidové divadlo) nese od roku 1954 svůj současný název – Divadlo Jiřího Myrona.

Kromě dvou stálých scén přibyla ještě třetí – od roku 1977 mělo SDO svou Komorní scénu v Divadle loutek na Masarykově náměstí, kde uvádělo menší činohry (fungovala do roku 1994).

Milníkem v dějinách divadla byla fúze všech ostravských divadel pod správu Státního divadla v Ostravě. Rozhodnutím Krajského národního výboru byla v 80. letech připojena všechna ostatní profesionální divadla – Divadlo Petra Bezruče (nově vedeno jako Činohra Petra Bezruče) a Krajské divadlo loutek (vedeno jako Loutková scéna SDO). Divadlo fungovalo jako šestisouborové přes deset let, připojená divadla se opět osamostatnila počátkem 90. let.

V roce 1995 se divadlo vrátilo ke svému původnímu názvu Národní divadlo moravskoslezské, už předtím v roce 1990 se také budova Divadla Zdeňka Nejedlého přejmenovala na Divadlo Antonína Dvořáka.

Potřeba zviditelnit ostravské divadlo v celorepublikovém kontextu vedla režiséry Juraje Deáka a Radovana Lipuse spolu s dramaturgy Markem Pivovarem a Alicí Taussikovou v roce 1997 k založení festivalu ostravských profesionálních činoherních souborů, který je od roku 2000 známý pod názvem OST-RA-VAR. Festival je od počátku určen odborné veřejnosti a dodnes nabízí průřez nejnovější činoherní tvorbou ostravských divadel.

Národní divadlo moravskoslezské je pravidelně od roku 2012 také spolupořadatelem bienále Dnů nové opery / New Opera Days Ostrava (NODO) a festivalu Ostravské dny / Ostrava Days (OD).

Divadlo stále tvoří čtyři umělecké soubory – opera, činohra, balet a opereta/muzikál (vznikl v roce 2010 restrukturalizací souboru operety) a dnes má tři stálé scény Divadlo Antonína Dvořáka, Divadlo Jiřího Myrona a od roku 2018 i komorní scénu Divadlo „12“. Svou úrovní se Národní divadlo moravskoslezské řadí ke špičce českého divadelního umění.