Arturs Maskats

Arturs Maskats je jedním z nejznámějších lotyšských skladatelů současnosti a jeho hudba je uváděna celosvětově, a to skvělými lotyšskými i zahraničními interprety. Díla Arturse Maskatse zahrnují rozličné hudební žánry včetně širokého rozsahu sborové a pěvecké tvorby, symfonických a instrumentálních děl, klavírních skladeb, baletů a oper. Napsal originální hudbu k téměř stovce divadelních produkcí včetně velké muzikálové inscenace, píše i hudbu filmovou. Jako skladatel za svou tvorbu obdržel několik divadelních a filmových cen. Jeho sborové skladby byly uváděny na mnohých lotyšských hudebních festivalech.

 

Arturs Maskats se narodil 20. prosince 1957 v lotyšském městě Valmiera, kde v šesti letech začal studovat hru na klavír na Hudební škole pro děti. V roce 1977 se zapsal na Lotyšskou státní konzervatoř Jāzepse Vītolse, kde studoval kompozici u profesora Utkinse. Během studií získal v roce 1981 nevyšší ocenění na Mezinárodním festivalu mladých skladatelů v Jerevanu v Arménii. 

Tvorba Arturse Maskatse je zaměřena ponejvíce na hudbu určenou pro divadlo. Jako hudební ředitel v Divadle Rainis Dailes (v letech 1982–1997) složil autorskou hudbu pro téměř sto divadelních inscenací. Byl předsedou představenstva Unie lotyšských skladatelů (v letech 1993–1996), od roku 1996 byl uměleckým ředitelem Lotyšské národní opery (LNO) a následně od roku 2011 je uměleckým poradcem generálního ředitele LNO. V roce 2013 se stal programovým ředitelem Lotyšské státní koncertní agentury Latvijas Koncerti. Maskats vyučoval skladbu a orchestraci na Lotyšské akademii hudby. Složil dvouaktový balet Nebezpečné známosti premiérovaný a uváděný v Lotyšské národní opeře.

 

Arturs Maskats byl v letech 1996, 2001, 2002 a 2011 oceněn cenou Great Music Award of Latvia (Lotyšská velká hudební cena). Jeho dílo Tango bylo předvedeno během finále 3. mezinárodní soutěže symfonických skladatelů Masterprize v Londýně v roce 2003; pro finálový večer bylo vybráno z téměř tisíce orchestrálních skladeb a odehráno Londýnským symfonickým orchestrem v Barbican Centre pod taktovkou Daniela Hardinga.

 

Skladatel spolupracoval se slavnými dirigenty, jako jsou Andris Nelsons, Paavo Järvi či Daniel Harding. Skladby Arturse Maskatse hrál Londýnský symfonický orchestr, Symfonický orchestr mládeže EU, Ruský národní symfonický orchestr, Petrohradský akademický symfonický orchestr, Tamperský symfonický orchestr, Symfonický orchestr Porto, Litevská filharmonie, Estonský národní symfonický orchestr, Běloruský národní symfonický orchestr, Orchestr Janáčkovy opery, Poznaňské národní divadlo, Operní a baletní divadlo v Permu, Symfonický orchestr NDR, Herfordský symfonický orchestr, Litevský národní symfonický orchestr, Symfonický orchestr Kaunas a stejně tak i orchestry v Lotyšsku – Lotyšský národní symfonický orchestr, Symfonický orchestr Liepaja a Kremerata Baltica. Hudba Arturse Maskatse je pravidelně uváděna Lotyšským sborovým rádiem, Lotyšským státním sborem Latvija, Švédským sborovým rádiem, sólisty Gidonem Kremerem, Ingou Kalnou, Aleksandrem Antonenkem, Sonorou Vaice a mnohými dalšími.

 

Mezi jeho nejvýznamnější díla patří Violoncellový koncert (1992), Lacrimosa pro sbor, varhany a smyčcový orchestr (1995), Salve Regina pro mezzosoprán, violoncello a smyčcový orchestr (1996), Tři básně Paula Verlaina pro vokální ansámbl, hoboj a violoncello, Concerto grosso pro housle, violoncello, perkuse a smyčcový orchestr, Mše pro soprán, smíšený sbor a orchestr (1997–2002), Symfonie pro mezzosoprán, sbor a orchestr (2000), Tango pro symfonický orchestr (2002), Da ispravitsja molitva moja (Modlitba) pro smíšený sbor (2004), balet Nebezpečné známosti (2006), Vidiny s poezií Emily Dickinsonové pro vokální ansámbl (2006), Capriccio pro hoboj a komorní orchestr (2009–2010), Benátské strofy pro soprán a klavírní kvartet (2011), Na Strastnoi pro tenor, sbor a perkuse (2011), Sonet pro Orfea pro soprán, varhany a trubku (2013), Půlnoc v Rize pro housle, violoncello, perkuse a komorní orchestr (2014), Kazbegi: Tsminda Sameba pro klavír (2014), opera Valentina (2013 – 2014), Tři básně od Aspazija pro soprán a symfonický orchestr (2015), Rothko in jazz (Žlutá a červená) pro jazzový kvintet (2015), La Guitarra – báseň pro sbor, kytaru, smyčcové nástroje a perkuse na slova F. Garcíi Lorcy (2015), Koncert pro sbor a capella (2016), hudbu pro film Sibiřský deník (orig. The Chronicles of Melanie) (2016), Vánoce pro varhany (2016), Koncert pro klavír a orchestr (2017), Suita z baletu Nebezpečné známosti pro symfonický orchestr (2017), hudba pro divadelní hru Král Lear (2017), Paříž v noci pro violoncello, klavír a perkuse (2017), Baltská píseň – oratorium pro sólisty, smíšený sbor a orchestr (2017), Cyklus písní pro baryton a dechový orchestr na slova O. Vācietis (2018), Dopis do domu na venkově v Lotyšsku pro symfonický orchestr (2018).