Lída Engelová

Absolvovala pražskou DAMU, již během studií spolupracovala s režisérem Janem Grossmannem v Divadle Na Zábradlí. Působila jako asistentka režie v činohře Národního divadla, byla na stáži u režiséra Petera Brooka (Sen noci svatojánské) v Královské shakespearovské společnosti v Londýně a ve Stratfordu (1970). V roce 1973 založila se Zdenkou Kratochvílovou Kapesní divadlo, které uskutečnilo více než 1300 pantomimických představení pro děti (klauni Animuk a Anikrok) a dospělé (Šatna na pláži) v patnácti zemích světa. O Kapesním divadle byl natočen dokumentární film Jak se dělá klaun.

Byla režisérkou divadla J. K.Tyla v Plzni (nastudovala zde např. Anouilhovu Médeu, Daňkovu Bitvu na Moravském poli, Kempinského Duet pro jednoho, Enquistovu hru Ze života žížal, Nemožné lidi Yosefa-Bar-Yosefa, Williamsonovo Urvi to!, La Buteho Návraty hříšníka aj. Působila v ostravském Státním divadle (např. Anouilhova Antigona, Albertové příběh Jana Jakubce, Fryova Dáma není k pálení) a v období 1990-93 v Městských divadlech pražských (Ten kdo utře nos Feydeaua, Summit Conference Mc Donalda aj.). Od roku 1994 je ve svobodném povolání.

Pohostinsky režírovala v řadě divadel (např.v Realistickém divadle ZN dramatizace Tolstého Anny Kareniny, v Olomouckém divadle Přidalova Pěnkava s loutnou, Patrickovy Kennedyho děti, Filumena Marturano Eduarda de Filippa. Ve Státním divadle v Brně Diderotova Jeptiška, ve Východočeském divadle Pardubice Feydeauova komedie Ten kdo utře nos, Williamsonovo Za kolik, Cowardova Nahá s houslemi, v divadle F.X. Šaldy v Liberci dramatizace Dostojevského Zločinu a trestu, Fraynova Kodaň- Copenhagen, Maja Mariny Carr, Camiho Noc orgií v Neslezské věži, Gloverové Slaměná židle, v pražském divadle Ungelt Guernyho Sylvie, pro Divadelní společnost Jana Hrušínského Marceauovo Vajíčko, v Dejvickém divadle Egressyho Šťovík, pečené brambory, v příbramském divadle A.Dvořáka Tatteho Každý den šťastný den, v Hradci Králové Nicholsonova Hra vášní a Buffiniové Král je panna, znovu v Městských divadlech pražských Nicholsonova Hra vášní, Vögelova Dobře rozehraná partie a Stephensonové Vzpomínky na vodě, v Národním divadle v Praze Puigův Vabank a Barevný život Blanky Bohdanové. Jako režisérka hostovala i na zahraničních scénách (např. Kafkův Proces v Petrohradě – a v Londýně).  

Dlouhá léta spolupracuje jako herečka (J. Prévert, Saint-Exupéry), autorka scénářů a režisérka s pražským Divadlem Viola (např. Wiliamsovo Římské jaro paní Stoneové, Coburnův The Gin Game s Blankou Bohdanovou a Josefem Somrem, za který oba herci získali Thálie, Čechovova Tisíc a jedna vášeň a Nějak se to zvrtlo, Malý princ Saint-Exupéryho, Hemingwayův Stařec a moře, Passillinova Stará dáma vaří jed).

Řada jejích inscenací byla převzata Českou televizí (Zločin a trest,The Gin Game, Tisíc a jedna vášeň, Šťovík, pečené brambory, Slaměná židle).

Kromě více než sto dvaceti inscenací v divadlech má na svém kontě přes šedesát režií rozhlasových (např. Camusovo Nedorozumění a Cizinec, Schillerova Marie Stuartovna, Uhdeho Zjasněná noc, Knitlové Dívenky na galejích, E.de Filippovy Vánoce u Cupiellů a Filumena Marturano, Mitterrerův Pardál, Chateletové Žena vlčí mák, Vögelova Dobře rozehraná partie, Saalbachové Pieta). Její inscenace Shakespearova Macbetha byla posluchači oceněna jako nejlepší inscenace roku.

Režie více než patnácti audiokazet a CD pro děti v Supraphonu - např. Čtyřlístek v pohádce, Putování za švestkovou vůní nebo Hurvínkova Babička, Neřeš to! (s E. Holubovou a J. Duškem), Příběhy ze Starého zákona (s T. Medveckou a J. Somrem). Její činnost publikační zahrnuje řadu článků o divadle a divadelních tvůrcích ( Scéna, Film a divadlo, Dramatické umění, Divadelní noviny). Divadelní ústav Praha vydal její práci Brookův Sen noci Svatojánské, napsala doslov k českému vydání Brookova Prázdného prostoru (vyd. Panorama).