Bella Spewack

Spolupracovala se svým manželem Samuelem Spewackem.

Samuel Spewack se narodil na Ukrajině, jeho rodina ale brzy přesídlila do USA, kde promoval na Columbia College. Jeho budoucí žena Bella Cohen, nejstarší ze tří dětí svobodné matky, se narodila v rumunské Bukurešti a ještě jako dítě emigrovala se svou rodinou do USA, kde se usadili ve čtvrti Lower East Side na Manhattanu. Po maturitě na Washington Irving High School pracovala jako novinářka pro různé socialistické a pacifistické listy jako například The New York Call a také jako tisková mluvčí pro mnohé levicové a dobročinné organizace a spolky. Její práce a texty natolik zaujaly Samuela, který se v té době živil jako reportér magazínu The World, že se s ní rozhodl seznámit a následně ji požádal o ruku. Krátce po svatbě v roce 1922 odjeli do Berlína a poté do Moskvy, kde následující čtyři roky působili jako korespondenti amerických novin.

Právě v době jejich evropského pobytu Spewacková napsala vzpomínkovou knihu – vydanou až po její smrti – o svém dětství a mládí a zároveň začala psát i krátké povídky. Brzy manželé zjistili, že se jim nejlépe tvoří společně, a tak spolu po návratu do Spojených států napsali desítky úspěšných komedií pro jeviště, filmové plátno i televizní obrazovku. Od 30. do 50. let se jejich jména objevovala na štítech broadwayských divadel téměř každý rok. Jejich prvním tamějším velkým průlomem se stalo komediální melodrama s fraškovitou zápletkou Clear All Wires! (1932), inspirované zážitky z moskevského pobytu. Hra měla takový úspěch, že se o rok později dočkala i zfilmování. Značný ohlas zaznamenala i satirická komedie o vztazích v Hollywoodu Boy Meets Girl (1935), která na Broadwayi dosáhla 669 představení, My Three Angels (1953, později zfilmována pod názvem We’re No Angels) nebo The Festival (1955). V roce 1938 měl premiéru také jejich muzikál Leave It To Me! s hudbou Colea Portera, v němž poprvé zazářila budoucí broadwayská hvězda Mary Martin. Souběžně s divadelní tvorbou psali i filmové scénáře: za film My Favorite Wife (1940) s Cary Grantem získali dokonce nominaci na Oscara, v jejich snímku Week-End at the Waldorf (1945) pro změnu zářila Ginger Rogers. Hry a scénáře manželů Spewackových vynikaly rozpustilou ztřeštěností, hraničící až s groteskou a třeskutou fraškou, jejich postavy pak představovaly nejčastěji jasně typizované charaktery téměř komiksového rázu.

Samuel některé jejich hry také režíroval; samostatně napsal několik románů (Mon Paul, The Skyscraper Murder nebo The Murder in the Gilded Cage). V roce 1965 spolupracoval se skladatelem Frankem Loesserem na hudební adaptaci své hry z roku 1961 Once There Was a Russian, uvedenou pod názvem Pleasures and Palaces – při předpremiérách v Detroitu ale muzikál propadl a na Broadwayi se tak nikdy neobjevil.

Bella po celý život působila i jako publicistka a spolupracovala s dívčími organizacemi Camp Fire Girls a Girl Scouts, dokonce prý právě ona přišla s myšlenkou prodávání sušenek členkami organizace s cílem získat peníze na její činnost.

Samuel a Bella prosluli také svým bouřlivým osobním vztahem. Není proto divu, že právě řešili jednu ze svých manželských krizí, když je oslovil producent Saint-Subber, aby napsali libreto k zamýšlenému muzikálu Kiss Me, Kate (1948). Bella sice zpočátku zkoušela psát se skladatelem Porterem sama, posléze však v zájmu díla překonala své spory s manželem a libreto dokončili společně. Muzikál Kiss Me, Kate jim nakonec vynesl dvě Ceny Tony – jednu za nejlepší muzikál, druhou pro nejlepšího autora muzikálu – a stal se jejich nejúspěšnějším dílem.