Hana Litterová

Hanna Litterová, absolventka Taneční konzervatoře v Brně (1988) získala hned po ukončení studia angažmá v baletu Národního divadla v Brně (NDB), kde byla od roku 1991 sólistkou a stala se zanedlouho jednou z nejvýraznějších osobností zdejšího baletu.

Taneční kariéra

Během svého dvacetiletého brněnského angažmá vytvořila desítky hlavních rolí klasického i současného tanečního repertoáru – mj. Sněhurku (Sněhurka a sedm trpaslíků), Julii (Romeo a Julie), Zobeidu v Šeherezádě, Esmeraldu (Notre-Dame de Paris), Alžbětu Gajlorovou (Les Biches), titulní role v baletech Edith Piaf, Příběh o Tristanovi a Isoldě, Marie Stuartovna, Viktorka. V roce 2002 byla oceněna Cenou Thálie za roli Anastázie v Ivanu Hrozném, nominace na tutéž cenu získala za role Zobeidy v Šeherezádě, Hany Glawari (Veselá vdova), Anny (Batalion) a za titulní taneční roli ve scénickém oratoriu Jana z Arku na hranici.

Jako tanečnice měla možnost spolupracovat s významnými choreografy, jako byli např. Luboš Ogoun (Viktorka) nebo Libor Vaculík (Edith Piaf, Ivan Hrozný, Marie Stuartovna, Jana z Arku na hranici). Externě působila v letech 1993–1997 také v Pražském festivalovém baletu.

Choreografie

Od počátku nového tisíciletí, kdy získala 1. cenu a cenu pro nejlepšího účastníka soutěžní choreografické přehlídky v Plzni, se intenzivně věnuje choreografii. V roce 2006 absolvovala na brněnské JAMU studium taneční pedagogiky a v současnosti vyučuje na Taneční konzervatoři Brno klasický a moderní tanec.

Jako choreografka spolupracovala a spolupracuje s muzikálovou katedrou JAMU, Mahenovou činohrou, Divadlem U stolu, pražským Studiem Dva, divadly v Olomouci, Opavě a dalšími. Pro baletní soubor NDB vytvořila dvě choreografie: Symfonické fantazie a Balady – tato inscenace byla vyhlášena českou baletní inscenací roku, získala prestižní Cenu za autorské dílo v rámci Soutěžní přehlídky současné taneční tvorby 2008 a Cenu Sazky a Divadelních novin za režii a choreografii v kategorii taneční umění; autorka hudby Zuzana Lapčíková byla nominována na Cenu Alfréda Radoka 2006. S Národním divadlem moravskoslezským spolupracuje poprvé.