Stanislav Langer

(20. 4. 1887 Zahrádka Mladotova, Rakousko-Uhersko – 9. 8. 1967 Praha, Československo)

ředitel 1946–1948

Divadelní kariéra se pro Stanislava Langera v Moravské Ostravě vlastně uzavírala. Tříleté ředitelování Zemskému divadlu v Ostravě ukončilo jeho celoživotní divadelní pouť, která (pomineme-li ochotnické začátky) začala roku 1911. Působil – ať už jako herec, ředitel, režisér, umělecký šéf činohry, dramaturg, či dokonce majitel divadla – snad ve všech větších českých městech: v Brně, Kladně, Olomouci, Plzni, Českých Budějovicích, Liberci i v Praze. Ředitelem divadla se stal poprvé už ve svých čtyřiatřiceti letech, když založil Tylovo divadlo v Nuslích, dnes známé jako Divadlo Na Fidlovačce.

Do Ostravy tak už přišel jako zkušený divadelní ředitel a ve vedení ostravského divadla setrval ve dvou poválečných sezónách mezi léty 1946 až 1948. S Ostravou se ale nesetkával poprvé. Už na podzim roku 1920, jen necelý rok před otevřením vlastního Tylova divadla, zde totiž ztvárnil dvě titulní role v inscenacích Gero a Jánošík. Jánošíka si mnohokrát nezahrál, však se také inscenace hrála v podzimních dnech v přírodě na Slezské Ostravě a po skončení zimy se už na repertoár nevrátila. Zato v postavě Gera zářil mnohokrát, a jak uvedla recenze v Moravskoslezském deníku, „návštěvník byl překvapen umírněností Gerova představitele, který ho zbavil krvavého zabarvení“.

Po nástupu do ředitelské pozice angažoval jako šéfa činohry Zdeňka Hofbauera a k vedení opery opětovně přizval věhlasného dirigenta Jaroslava Vogela. Společně s Vogelem také realizoval svou jedinou ostravskou režii, operu Bedřicha Smetany Dalibor (1947), kterou za svou nevelkou režijní kariéru inscenoval hned několikrát. Věnoval se naplno především vedení divadla a spíše jen tak pro potěchu upravoval texty k činoherním inscenacím nebo sepisoval odborné studie o herectví, moderní režii i divadelní historii. Během jeho působení se do Ostravy vrátila řada vynikajících umělců, ať to byli manželé Kobrovi, operní pěvec Rudolf Kasl, či tenorista František Janda; všichni jsou dnes už neopomenutelně spojováni s ostravským divadlem.

Stanislav Langer po odchodu z Ostravy nadobro zakotvil u filmu, který celý svůj život tak obdivoval. Prosadil se sice v menších rolích (a bylo jich kolem tří desítek), ale díky svému osobitému zjevu a hereckému umu nikdy nezapadl. Určitě jste si všimli například důstojníka na večírku v Dobrém vojáku Švejkovi či lékaře ve Weissově filmu Romeo, Julie a tma…

(to, časopis NDM, březen/duben 2020)