Drahoš Želenský

(23. 12. 1896 Praha – 15. 2. 1959 Praha)

herec a režisér činohry 1925–1927
ředitel 1952/1953

Budovatele a komunistu Antonína Kurše vystřídal na ředitelském postu Drahoš Želenský, vlastním jménem Karel Drápal, ale používal ještě další pseudonym Karel Šohard. Jeho jméno nebylo v Ostravě zcela neznámé, neboť zde působil už od začátku sezóny 1925/1926 do konce roku 1927 jako herec a režisér činohry.

Želenský pocházel z divadelní rodiny, jeho otcem byl Karel Želenský. (A divadelní geny této rodiny můžeme stále vídat, mezi potomky  Drahoše Želenského patří třeba herci Olga Želenská nebo David Prachař a jeho syn Jakub.)

Ačkoliv se vyučil automechanikem, už od sedmnácti let vystupoval v ochotnickém divadelním spolku Dobrovský. Profesionální hereckou kariéru začal v roce 1913 u společnosti Josefa Burdy, následovalo několik dalších angažmá v pražských divadlech. V roce 1920 přesídlil na dvě sezóny do tehdy nově založeného Moravského divadla v Olomouci, kde se stal šéfem činohry. Po kratším intermezzu v Praze působil tři roky (od 1925/1926 do 1927) v Ostravě v Národním divadle moravskoslezském. Režíroval tu v této době 15 inscenací (mimo jiné třeba Lásky hru osudnou bratří Čapků nebo Dostojevského Bratry Karamazovy) a ztvárnil přes 50 rolí různých charakterů (Petruchia ve Zkrocení zlé ženy, Dimitrije Karamazova v Bratrech Karamazových, Luku v Gorkého Na dně, Harryho Domina v Čapkově R. U. R. a mnoho dalších). Jak to bylo v té době obvyklé, tak k několika inscenacím, které režíroval, také sám vytvořil scénu.

V té době začal s pedagogickou činností, vyučoval v ostravské nedělní Dělnické škole. Kromě toho hrál a režíroval také v kočovné herecké společnosti svého otce, která v roce 1929 přesídlila do Košic, a na Slovensku zůstal Drahoš Želenský přes 20 let. Zprvu byl hercem a režisérem České činohry ve Slovenském národním divadle v Bratislavě, a když byla v roce 1938 zrušena, pracoval do roku 1945 jako režisér opery a operety. Po roce 1945 vedl v rámci nově založené Nové scény SND činoherní soubor a po jeho zrušení při reorganizaci přišel do Ostravy. I na Slovensku působil jako pedagog: učil na bratislavské konzervatoři a krátce také na Vysoké škole múzických umění.

V divadelním bulletinu Státního divadla v Ostravě o příchodu Drahoše Želenského tehdy Bronislav Křanovský napsal: „Soudruh Želenský neměl v úmyslu ze Slovenska odejít, neboť tam byl velmi oblíben pro své krásné lidské vztahy ke všem spolupracovníkům. Vždyť tam  vychoval mnoho významných herců, takřka celou jednu generaci umělců, kteří na něho rádi vzpomínají. Když však byl soudruh Želenský postaven před úkol ujmout se uměleckého vedení Státního divadla v Ostravě, přijal tento úkol, dobře si vědom veliké odpovědnosti. Sotva se v divadle trochu porozhlédl a seznámil s členstvem, ihned se pustil do práce. Připravuje reorganizaci podle sovětského příkladu, aby tak umožnil neustálé zvyšování uměleckého mistrovství a ideové vyspělosti členstva divadla.“

Ředitelem Státního divadla v Ostravě byl pouze jednu sezónu 1952/1953 a své vize o sovětském modelu fungování divadla tedy neměl možnost zcela realizovat. V roce 1953 získal Řád práce a byl jmenován uměleckým ředitelem pražského Národního divadla, kterým byl až do roku 1958, kdy ze zdravotních důvodů odešel do penze. V témže roce byl oceněn titulem zasloužilý umělec. Zemřel o rok později 15. února 1959.

(les, časopis NDM, září/říjen 2020)