Bob Merrill

Bob Merrill (vl. jménem Henry Robert Merrill Levan), rodák z Atlantic City, se po odchodu z armády na konci 2. světové války přestěhoval do Hollywoodu, kde nejprve pracoval jako scenárista Rádia CBS, zároveň se ale živil i jako příležitostný herec malých rolí ve filmech. Brzy však zjistil, že se cítí lépe na druhé straně kamery, a proto si našel zaměstnání režiséra dialogů ve studiu Columbia Pictures.

 

První písně napsal pro populární komičku Dorothy Shayovou. Díky jejich úspěchům dalších zakázek jen přibývalo, načež opustil zaměstnání v Columbia Pictures a přestěhoval se do New Yorku. Merrillovým broadwayským debutem se v roce 1957 stal muzikál New Girl in Town, adaptace románu Anna Christie Eugena O’Neilla, k němuž napsal jak hudbu, tak texty písní. V následujících letech byly na Broadwayi uvedeny i jeho muzikály Take Me Along (1959), Carnival! (1961) nebo Breakfast at Tiffany’s (1966). Světového renomé ale dosáhly muzikály, na nichž se podílel jako textař – Funny Girl (1964) a Sugar (Někdo to rád horké, 1972). V dalších letech spolupracoval ještě na několika titulech, žádný z nich však nedosáhl úspě- chů Funny Girl. Merrill napsal také několik textů písní do muzikálu Hello, Dolly!, avšak nepřál si být mezi autory uváděn.

 

Osmkrát byl za svoji tvorbu nominován na prestižní americkou divadelní Cenu Tony, avšak ani jednou ji nezískal. Merrill patřil mezi osobité tvůrce, neuměl číst ani psát noty a tvrdil, že nejúspěšnější písně jsou ty, které používají známá klišé – a on sám podle svých slov využil pro své písně všechna, která kdy zaslechl. Hudbu skládal na xylofonu, který koupil za necelé dva dolary, a teprve když mu jeho tvorba vynesla první čtvrtmilion, rozhodl se svého věrného pomocníka vyměnit a koupit si xylofon nový – pro změnu za necelých sedm dolarů.

 

V průběhu 70. let začal cítit únavu ze světa broadwayského šoubyznysu, stáhl se proto do ústraní a začal se opět věnovat scenáristice – napsal několik filmů a televizních pořadů, mimo jiné pro Lizu Minnelli. V polovině 90. let vážně onemocněl a začal trpět dlouhodobými depresemi. Když mu začalo hrozit upoutání na invalidní vozík, rozhodl se ukončit svůj život sebevraždou.