Petr Košař

Uměleckou kariéru zahájil jako herec v divadle Semafor, kde od roku 1992 vystupoval ve hře Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra Poslední štace. Brzy se však stal v Semaforu zvukařem a jako takový během tří let projel s tímto divadlem téměř celou republiku a zavítal i do polské Wrocławi. Zvučil také poslední představení Semaforu v jeho dlouholetém působišti v paláci Alfa na Václavském náměstí Koncert na rozloučenou a zvukový záznam, který pořídil, posléze vyšel na hudebních nosičích. V letech 1994–1998 působil v produkci legendárního prvního českého uvedení rockové opery Jesus Christ Superstar, nejdříve jako mikrofonista a od konce prvního roku uvádění i jako zvukař – za pultem stál při 222 představeních z celkového počtu 1288. Během uvádění Jesus Christ Superstar spolupracoval také s Hudebním divadlem Karlín, kde vytvořil sound design pro inscenace My Fair Lady, Hello, Dolly! (v roce 1997 natočil také první českou nahrávku tohoto muzikálu) a Sny z Nového Yorku. V Karlíně posléze natrvalo zakotvil a dodnes tam vytvořil sound design inscenací Sugar (Někdo to rád horké), Klec bláznů, Anděl s ďáblem v těle, Rosemarie, Viktor – Viktorie, Za zvuků hudby, Chicago, West Side Story, Noc na Karlštejně, Jekyll & Hyde, Producenti, Limonádový Joe, Čardášová princezna, Polská krev, Mam‘zelle Nitouche a naposledy Dracula. Na přelomu let 1998 a 1999 vytvořil v pražském divadle Milénium sound design k inscenaci původního českého muzikálu podle Dvořákovy opery Rusalka a posléze i k pohádkovému muzikálu Popelka. V roce 2003 spolupracoval jako sound designér na slavném muzikálu Les Misérables – Bídníci v Goja Music Hall na pražském holešovickém Výstavišti, kde posléze vytvořil i sound design muzikálu Miss Saigon (2004) a Fantom opery (2014). S NDM dosud spolupracoval na sound designu muzikálu Sunset Boulevard a operety Ples v opeře.