Alois Hába

Alois Hába (1893–1973) představuje v dějinách české i světové hudby ojedinělý zjev jako tvůrce a propagátor kompozičního systému, vycházejícího z předpokladu využití celého tónového spektra a neomezené volby intervalových kombinací. Jeho „hudba svobody“, jeho atematická skladba v harmonicko-polyfonním systému poskytla podněty české i světové hudbě, a to přesto, že jeho teorie čtvrttónové, šestinotónové a dvanáctitónové hudby znamenala utopii, kterou vývoj elektronické hudby a dalších moderních technologií generování zvuku a jejich uplatnění v hudbě překročil. Hábova cílevědomost, neústupnost, tvůrčí odvaha a široké mezinárodní kontakty znamenaly pro meziválečnou československou kulturu obrovský a mnohostranný potenciál a z jeho impulzů těžily další tvůrčí generace.

 

S vědomím významu, jaký měla ve vývoji české kultury a národního vědomí hudebně-dramatická tvorba, hledal Hába také cestu pro moderní operu. Čtvrttónová opera Matka na vlastní libreto s námětem z rodného kraje a autobiografickými motivy měla světovou premiéru roku 1931 v Mnichově (česká premiéra 1947) a roku 1964 vzbudilo její nastudování pražským Národním divadlem mimořádný ohlas na mezinárodním festivalu Maggio musicale ve Florencii. Téma druhé opery, půltónové Nové země (1935/36) podle povídky Fjodora Gladkova (libreto Ferdinand Pujman), je dokumentem sociálního a politického myšlení meziválečné avantgardy, stojící v opozici vůči hrozícímu nacionálnímu socialismu. Příprava inscenace Národního divadla byla tehdy z obav z politických provokací zastavena a opera zazněla dosud pouze jedinkrát polokoncertně v prosinci 2014 v Národním divadle Praha, s velmi pozitivními ohlasy.

Vlasta Reittererová