KONEC MASOPUSTU

Řekne-li se umělec Topol, vzpomenou si mladší z nás na spisovatele Jáchyma nebo na vůdčí osobnost kapely Psí vojáci Filipa. My se vracíme k velkému dílu jejich otce, dramatika Josefa. Začínal po válce u E. F. Buriana, značné proslulosti se dočkal během spolupráce s režisérem Otomarem Krejčou. Poté, co podepsal Chartu 77, se stal režimu nepohodlným a pracovat mohl jen v dělnických profesích. Hra Konec masopustu byla napsána v roce 1963 a Topol na pozadí osudů členů jednoho rodu vykresluje dopady kolektivizace venkova na osudy lidí i charakter přírody: meze jsou rozorávány, tradiční vazby mezi lidmi berou zasvé, k moci se dostávají ti, kdo v příštích desetiletích povedou hospodářství k pomalému zmaru… Hra byla kritikou označena za jedno z nejlepších básnických dramat dvacátého století: střídají se v něm reálné obrazy života soudobé vesnice se světem divadelní fantazie v podobě masopustního reje, tradičního lidového obřadu, v jehož rámci se přechodně obracejí zajeté stereotypy. Topol konfrontuje mýtus s realitou, vesnici idylickou a idealizovanou s vesnicí skutečnou, plnou dřímajících i otevřených konfliktů, předsudků, temných vášní i pudů. Nic zde není černobílé, téměř každý chybuje a mýlí se.

Představení 13. 2. 2011 uvedeno v Brně v rámci festivalu TRIALOG.

Články		Video		Audio
Konec masopustu v provedení ostravské činohry NDM je velkou jevištní freskou... (L. Vrchovský: Moravskoslezský deník, 8. 11. 2010, s. 7) Hra Konec masopustu byla dobrá volba činohry Národního divadla moravskoslezského... (Veronika Štefanová: A2, 5. 1. 2011, s. 15) Klimszova inscenace je pokorná k autorově textu... (Tatjana Lazorčáková: Divadelní noviny, 25. 1. 2011, s. 5) Nezavírejme oči, neboť čisté hvězdy nikdy nevyjdou... (Jiří P. Kříž: Právo, 12. 11. 2010, s. 11)		Oficiální videospot		Oficiální audiospot