No no miya

O příběhu, na kterém je opera založena

No no miya patří do třetí z pěti kategorií her, která ukazuje idealizovanou krásu zosobněnou ženou. V tomto případě je to duch Lady Rokujo Miyasudokoro. Po úmrtí svého manžela – prince měla jako stále nádherná žena bouřlivou milostnou aféru s princovým mladším nevlastním bratrem, slavným Zářivým princem Genji. Její láska ho ale přesahovala a on ji opustil. Princova manželka dělala vše proto, aby Lady Rokujo ponížila.
 Zhrzený duch Lady Rokujo nemá pokoje a na památné místo se každoročně vrací, aby si připomněl den posledního setkání s milencem. Asi o 300 let později se duch setkává s potulným mnichem, který doputuje do této „Svatyně v loukách“. Lady Rokujo prosí mnicha, aby se za ni modlil. V závěru se zjevuje přírodní duch (Tanečník), který Lady Rokujo otevírá cestu ke svobodě.  Dílo končí divokým tancem a zpěvem chóru o tom, že duch ženy „je nyní připraven projít branou hořícího domu“ a bude vysvobozen.
No no miya je posvátné místo na kraji Kjóta, kam se dosud chodí dívky i ženy modlit a prosit o lásku.

Účinkují členové Ostravské bandy a Canticum ostrava.

Ve spolupráci s Institutem umění – Divadelním ústavem.