NEUVĚŘITELNÉ PŘÍHODY JULIE A NATAŠI

Články

NEUVĚŘITELNÉ PŘÍHODY JULIE A NATAŠI-program
^{(14. 6. 2014)}

NEUVĚŘITELNÉ PŘÍHODY JULIE A NATAŠI-pozvánka na premiéru
^{(14. 6. 2014)}

NEUVĚŘITELNÉ PŘÍHODY JULIE A NATAŠI-pozvánka na TK
^{(14. 6. 2014)}

NEUVĚŘITELNÉ PŘÍHODY JULIE A NATAŠI-tisková zpráva
^{(14. 6. 2014)}

NEUVĚŘITELNÉ PŘÍHODY JULIE A NATAŠI-rozhovor s režisérem I. Krejčím
^{(14. 6. 2014)}

NEUVĚŘITELNÉ PŘÍHODY JULIE A NATAŠI-rozhovor s představitelkou Nataši, herečkou Terezou Dočkalovou
^{(14. 6. 2014)}

Představení bez pauzy.

Ďábel je vždy na blízku, samozřejmě jen pokud v něj věříte. Projekce v představení vznikly ve spolupráci se studenty Ateliéru intermediálních forem Fakulty umění OU.“ German Grekov (1972) – dramatik, režisér, herec. Na Voroněžské státní akademii vystudoval divadelní a filmové herectví. Pracuje jako dramaturg v Samarském akademickém divadle Maxima Gorkého. Od roku 2006 se věnuje psaní divadelních her, kterých už napsal osm. Je držitelem mnoha cen, mimo jiné i zvláštní ceny Za současnou politickou hru (2007). Jurij Muravickij (1978) – režisér, dramatik, herec, umělecký ředitel Moskevského festivalu pouličních divadel „Otevřené nebe“, laureát Národní divadelní ceny „Zlatá maska“. Vystudoval herectví na Voroněžské státní akademii a režii v Divadelním institutu Borise Ščukina. Od roku 2013 je uměleckým vedoucím státem nedotovaného divadla „18+“, které sídlí v bývalé továrně na těstoviny v Rostově na Donu. Je pokládán za jednu z vůdčích osobností své generace. German Grekov a Jurij Muravickij patří k oceňovaným ruským divadelníkům, které spojuje snaha dělat současné a mladé divadlo. Oba jsou spjatí se samarským divadlem, kde Grekov dodnes působí a Muravickij zde začínal svou hereckou kariéru, než se rozhodl odejít studovat a režírovat do Moskvy. V roce 2007 společně napsali svou první hru Kasting a o tři roky později se opět autorsky potkali při práci na Neuvěřitelných příhodách Julie a Nataši (2010). Za tento text získali třetí místo v Mezinárodní dramatické soutěži Euroasie 2011. German Grekov o Julii a Nataše (Část rozhovoru, který German Grekov poskytl u příležitosti premiéry, kterou sám režíroval. Celý rozhovor najdete zde: aksenija.livejournal.com/239760.html) Jako režisér adresuji toto představení všem těm, kdo plánují mít děti nebo je už vychovávají. Moje poselství je velmi prosté: místo toho, abyste někde na náměstích vykřikovali: „Nepřeji si, aby moje děti sledovaly a poslouchaly tohle a tohle“, raději za nimi zajděte a zeptejte se jich, co zrovna dělají, co je trápí a zkuste jim i poradit. Když si mi kamarád z dětství stěžuje: „Moje dcera vůbec nečte!“ – nedá mi to, abych se nezeptal: „A kdy ty sis naposledy něco přečetl?“ Takhle ji k četbě nikdy nedonutí. Dítě dělá jen to, co vidí u dospělých, když vidí, že je to baví. Je to jako s dětským publikem. To taky neobelžeš. Jestli je představení zaujalo, budou se koukat dál, jestli ne, tak jsi skončil. Oni každou lež intuitivně vycítí. Hrdinové hry si jako leitmotiv předávají konstatování:„doba už je taková“. Ale mně se zdá, že každá doba je bohatá na pokušení a že ďábel mívá různé tváře. Za sovětské éry, byl zcela jistě předsedou oblastního výboru komsomolu. Píšu o tom, co je teď, a východisko vidím jedině v tom, že rodiče a děti se budou rozvíjet společně. Ve hře je jeden moment, ve kterém na tento problém poukazuji. Proč cítí Julie takové sympatie ke svému pokušiteli? Protože on jako jediný se zajímá, jak se má a co ji trápí. Jak správně přivolat ďábelské síly Přivolání ďábla není zdaleka tak jednoduchá záležitost, jak by se nám nezasvěceným mohlo zdát a svého času o tom pojednávala i poměrně obsáhlá literatura. Ďábel byl od nepaměti vždy vítaným pomocníkem, jen se to s ním ale muselo umět. A o tom, jak to s ním uměli naši předkové, nás informuje v jedné ze svých kapitol Kniha o Faustovi, kterou v roce 1982 vydalo nakladatelství Mladá fronta. Zde je krátká, ale o to podnětnější ukázka: Obsah Faustových kouzelnických knih se ovšem neomezoval pouze na nauky o vyzvedávání pokladů. V jiných dílech čtenář nalezl i pokyny obecnějšího rázu, třeba o tom, jak vyvolávat duchy a jak je potom přimět k odchodu, doslova „demisi“, dále o tajných znameních „prastaré kabaly a magie“, mohl si také přečíst Faustův testament, základní kouzelnická pravidla, a dokonce i poučení o tom, jaké modlitby je dobré použít před i po „konjuraci“ a tak „sejmout z duše vinu“. Čiperný vydavatel tedy zaručoval docela nepatrné riziko. Z jiného dochovaného, tentokrát nikoli tištěného, ale jen rukopisného Faustova zaklínadla si lze učinit dost přesný obraz o tom, jak asi takové schůzky s ďáblem mohly vypadat: „Začíná se pozoruhodné umění, převzaté z vlastního rukopisu doktora Johanna Fausta, kterýmžto on sám zaklínal duchy tak, že mu museli přinést, čeho si žádal, ať to bylo zlato nebo stříbro, poklady malé nebo velké. Tyto mu museli přinášeti a před kruh jim učiněný pokládati, včetně mandragory a čehokoli podobného a pomyšlení hodného, takto pokaždé je přinutil k cestě, což jsem já, biskup zvaný Albert 4krát vyzkoušel, shledal správným a použil k slávě Boží. I tebe chci z místa naučit, jak si máš počínat a s největší mohoucností duchy vyvolávat tak, aby se ti zjevili, před tvůj kruh se dostavili a tobě dali, čeho si žádáš, ať to jsou poklady i drahé kamení a mandragora, neboť ti musejí učinit všechno, čeho si žádáš. Ze začátku se třeba budou zdráhat, ale ty opakuj konjuraci s kuráží 1, 2, 3 nebo 4krát a všechno se pak stane.“ Duch se tedy dostaví na základě zaklínací formulky. Z dalšího pramene se dovídáme, jak si počínat posléze. Zejména je třeba vyčkat, až se zjevení řádně prohlásí. Naprosto nestačí, řekne-li pouze: „Zde jsem. Co ode mne chceš, že se mě takto tážeš? Čeho si žádáš?“ Adeptovi kouzelnictví se doporučuje na tyto otázky neodpovídat, ale mluvit dále takto: „Já, N., dle obrazu božího stvořený tvor, zaklínám tě při tvé osobě a svatými jmény boha: Tetragrammaton, Adonai, Agla, Ježíš Kristus, prokaž bohu čest a pověz, kdo jsi!“ Ani řekne-li zjevení: „Jmenuji se tak, jak jsi mě nazval ty“, není mu co věřit. Duchové se totiž rádi přetvařují. Proto je třeba zaklínat ho znovu, třeba opakovaně, jak už nám výše poradil pan biskup Albert. Otázka vzniku kouzelnických příruček není dodnes beze zbytku zodpovězena. Snadno vysvětlitelné je leda to, že byly připisovány Faustovi; platil totiž v tehdejší době za nejvyhlášenějšího čaroděje. Jinak se zdá, že zmíněné spisky vznikaly postupně z rozličných receptářů, které pořizovali první průkopníci novodobé přírodovědy a lékařství v 15. a 16. století.