INFINITO NERO

Hudbu italského skladatele lze možná nejlépe charakterizovat jako "akustické divadlo nočních zvuků". Evokuje napětí a tajemnost šelestů, náhlá zaskřípnutí starého nábytku, vzálené zvuky moře a nočního hmyzu...

Účinkují:
Katalin Károlyi, mezzosoprán

Ostravská banda
Petr Kotík, dirigent
Scénická realizace: Jiří Nekvasil a David Bazika

V rámci prvního bienále festivalu NODO (New Opera Days Ostrava)
24., 25. a 26. 6. 2012

Pořádá Národní divadlo moravskoslezské a Ostravské centrum nové hudby


Ukázky:
 
Salvatore Sciarrino - Infinito Nero (1/2)
http://www.youtube.com/watch?v=GHza-aU33p8&noredirect=1

Salvatore Sciarrino - Infinito Nero (2/2)
http://www.youtube.com/watch?v=lHKXQ0aPP6M&feature=relmfu

Původně scénicky koncipovaná půlhodinová skladba Infinito nero (Černé nekonečno) (1998) nese podtitul Estasi di un atto (Extáze v jednom aktu). Je inspirována podivným příběhem mystičky Marie Maddaleny de’Pazzi, která žila okolo roku 1600. Sama ze svých mystických, děsivých vizí, u nichž nelze příliš dobre rozlišit mezi hlasem Božím a ďábelskou posedlostí, nezapsala prakticky nic. Byla obklopena osmi novickami, kterým „diktovala“ – ve stavu nepříčetnosti vyrážela slova a věty v neuvěřitelně rychlé kadenci, aby v zápětí upadla do dlouhého, strnulého mlčení. Obraz vyšinuté ženy dobře koresponduje s Sciarrinovými typickými postupy a zálibou v „zobrazování“ krajních psychických stavů: po většinu skladby zní evokace dechu a srdečního pulzu v sotva slyšitelné dynamické hladině, dusivé napětí je jen tu a tam přerušováno překotnými vpády zpěvacky-herečky.
Zdání katarze, již přináší konec skladby s diatonickým popěvkem, je vskutku jen zdáním – i kolovrátkový motiv připomínající dětskou říkanku nebo modlitbičku je nehluboko pod povrchem zatížen stejnou patologickou exaltací, jaká vládne celou skladbou, vše se vrací do původního stavu.