OTELLO

Exkluzivní představení s hostem MET New York Luisem Chapou.

Exkluzivní představení s hostem MET New York Luisem Chapou.

Exkluzivní představení s hostem MET New York Luisem Chapou.

Exkluzivní představení s hostem MET New York Luisem Chapou.

Exkluzivní představení s hostem MET New York Luisem Chapou.

Exkluzivní představení s hostem MET New York Luisem Chapou.

Jana Šrejma Kačírková (Desdemona) a Dragutin Matić (Jago) na ansámblové zkoušce.

Režisér Ivan Krejčí vysvětluje svoji koncepci inscenace při úvodu do studia opery (31. srpna 2017).

Scénograf Milan David s režisérem Ivanem Krejčím představují funkčnost scény při úvodu do studia opery. V pozadí Titusz Tóbisz (Otello).

Anna Nitrová (Emilia), Jana Šrejma Kačírková (Desdemona) a dirigent Robert Kružík.

Eva Dřízgová-Jirušová (Desdemona) a Titusz Tóbisz (Otello) pod vedením režiséra Ivana Krejčího a choreografky Jany Tomsové.

A já viděla na tvých tmavých spáncích zářit nadpozemskou krásu génia. (Desdemona).

Orchestrální zkouška pod vedením hudebního ředitele opery Jakuba Kleckera.

Martin Bárta (Jago) začíná intrikovat v „pijácké scéně“ prvního jednání. Pod ním vlevo Rudolf Medňanský (Roderigo), vpravo Luciano Mastro (Cassio) a sbor opery NDM, v popředí režisér Ivan Krejčí.

Můj jed už působí... (Jago).

Jsem ničemný, protože jsem člověk. (Jago)

Režisér Ivan Krejčí dává připomínky dětem Operního studia NDM v „liliové scéně“ druhého jednání.

Podívej se na mě! Odhalím ti svou duši i tvář. (Desdemona)

Ach, kéž by mu Bůh dal tisíc životů! Jeden je příliš málo na mou zuřivost! (Otello)

I kdybyste mou duši držel v ruce, nedozvěděl byste se to. (Jago)

… měkce řekl: „Líbezná Desdemono! Svou lásku skryjeme.  Buďme obezřetní a mějme se na pozoru! Rajské vzrušení mě zcela zaplavilo.“ (Jago vypráví Cassiově snu, který si však sám vysnil)

Režisér inscenace (Ivan Krejčí) a „režisér hry“ Jago (Martin Bárta) triumfují. Otello (Gianluca Zampieri) se chytil do jejich léčky a touží zabít Desdemonu.

Celý svět sténá v křečích, spěje do záhuby, ďábel blouzní, na nebi hřmějí obří polnice.

Poslouchej mě: ač předstírám, že ho mám rád, já toho mouřenína nenávidím.

Jásejte! Nám a nebesům náleží sláva! 

Celý svět se třese, když jsem opilý!

Ať přijde smrt a zastihne mě na vrcholu vzrušení z tohoto objetí!

Půvabná stvoření paprsky lákají…

Sláva, ráj a hvězdy sestoupily do mých temnot, aby mi požehnaly.

Tvá krásná tvář slzami mírnila ten příběh a rty jej zjemnily svými vzdechy.

Polibek… ještě jeden polibek.

Kéž nebesa rozptýlí trápení a láska v proměnách času zůstane stále stejná.  

Vím, co je tvým cílem. Podněcuje tě tvůj démon a tím démonem jsem já.

Věřím v krutého Boha, jenž mě stvořil ke své podobě a já jej v hněvu volám.

Nabízíme ti lilii, líbezný stvol, který andělé přijali na nebi.

Svými dary Desdemonu jako svatý obraz ozdobíme.

… velký mrak zahalil Otellův rozum a můj osud.

Pojď, já potěším tvé srdce, ulevím ti od bolesti.

Chci jasný, viditelný důkaz! Nebo na tvou hlavu dopadne blesk mé děsivé zuřivosti, jež se právě probouzí!

Ach, zabil bych je a proklel!

Trefil jsem to? – Trefils do černého.

… sklíčené srdce sténalo a v hořké vlně pláče samo srdce jí z očí vytrysklo.

Zabiješ mě, protože tě miluji?

Mému Pánu mě poruč… Umírám nevinná…

Než jsem tě zabil, ženo, políbil jsem tě… Ach! Ještě jeden polibek!