LIBUŠE

Libreto Josef Wenzig (1807–1876) v českém překladu Ervína Špindlera (1843–1918)

Scéna Jiří David, Martin Dostál
Scénická realizace Martin Dostál

„Pracoval jsem o díle tomto s nejlepším svým svědomím i uměním, s vynaložením všech svých sil; i doufám, že zůstavil jsem v této práci své drahému národu svému důstojnou po sobě památku.“ Těmito slovy Bedřich Smetana vyznal svůj vztah ke své čtvrté dokončené opeře zastávající mimořádné místo nejen v mistrově hudebně-dramatické tvorbě, nýbrž i v samotné české kultuře. Námětem libreta, jež pro skladatele napsal Josef Wenzig, se stala legenda o kněžně Libuši zmiňovaná již v Kosmově kronice. Cílem autorů bylo vytvořit majestátní, velkolepé, strhující dílo, jež by důstojně reprezentovalo ideál svébytné české státnosti; výsledkem je jedinečný operní opus v podobě slavnostního historického tableau, tedy živého obrazu na divadelní scéně. Smetana dílo původně komponoval pro korunovaci císaře Františka Josefa I. českým králem, avšak poté, co ke korunovaci nedošlo, rozhodl se její premiéru věnovat jiné slavnostní události národního významu – otevření Národního divadla. Účel a význam svého díla skladatel posléze vyjádřil i slovy: „Žádám, aby Libuše nebyla v řadu repertoárních oper vložena, nýbrž ponechána co slavnostní dílo na zvláštní památné dni.“

Dílo je nastudováno v koprodukci s Janáčkovou filharmonií Ostrava a Pražským filharmonickým sborem.

Koncertní uvedení 10. března a 12. května 2024 v Divadle Jiřího Myrona