Pas de deux z baletu Le Parc

Pas de deux z baletu Le Parc patří k nejslavnějším choreografiím Angelina Preljocaje. Duet poeticky zachycuje cestu k intimitě a plnému přijetí touhy. Na pozadí Mozartova Koncertu pro klavír a orchestr č. 23 A dur (KV 488) sleduje proměnlivé fáze vztahu muže a ženy: od svádění, váhání přes touhu a postupné sbližování až po plné splynutí. Tento výstup, často nazývaný „vznášející se polibek“, vyjadřuje krásu a křehkost lidských vztahů a patří k nejsilnějším obrazům celého baletu.

„V jakém stavu se dnes nachází láska – zachvácená krizí, zmítaná pochybnostmi, konfrontovaná s AIDS? Jaké cesty sledují city a jakým itinerářem putují naše pocity? Pokud schopnost odporu má tendenci podněcovat touhu, zdá se, že přání kontrolovat průběh vášně – a zároveň ji formovat k určitému cíli – nakonec lásku ještě více povznáší,“ uvedl Angelin Preljocaj.

Balet Le Parc vznikl v roce 1994 pro Pařížskou národní operu. Preljocaj se v něm inspiroval literaturou 17. a 18. století, která formovala nejrůznější podoby „umění milovat“ – od platonické zdrženlivosti až po vášnivou smyslnost. Ve třech dějstvích rozvíjí drobné drama milostných intrik, v němž je na pomyslné šachovnici citů v sázce zrození opravdové lásky.