Lenka Dřímalová

Lenka Dřímalová je taneční pedagožka, choreografka a dramaturgyně. Na Hudební a taneční fakultě AMU v Praze absolvovala v roce 1993 pětisemestrální studium taneční pedagogiky a následně zde vystudovala v letech 1993–1997 obor choreografie pod vedením doc. Marileny Halászové a prof. Pavla Šmoka. V rámci studií absolvovala stipendijní pobyty (London Contemporary Dance School a Laban Centre for Movement and Dance v Londýně). Mezi její pedagogy, které považuje za zásadní, patřili Kazuko Hirabayashi (asistentka choreografky Marthy Graham) a v oblasti kontaktní improvizace a release techniky americký choreograf Randy Warshaw, s nímž se umělecky několikrát potkala na mezinárodním festivalu ImPulsTanz ve Vídni.

Ve své profesní činnosti se věnovala současnému tanci, vlastní autorské tvorbě a pedagogické práci a současně působila jako choreografka v profesionálních divadlech. Vytvářela choreografie pro baletní, muzikálové, operní i činoherní inscenace. V pražském Národním divadle se podílela na inscenacích Smetanových Braniborů v Čechách v režii Petra Lébla a Bulgakovova Mistra a Markétky v režii Oxany Meleškiny-Smilkové. Ve Státní opeře Praha vytvořila choreografii k inscenaci Baro Tango. Významná byla její spolupráce s režiséry Jurajem Deákem a Januszem Klimszou. V Národním divadle moravskoslezském vytvořila choreografie mimo jiné pro Muže z La Manchy, Krvavou svatbu, Komika, Dům doni Bernardy Alby, Lásku na Krymu a Humble Boy a pohybově spolupracovala na opeře Lady Macbeth Mcenského újezdu v režii Jiřího Nekvasila. Byla rovněž choreografkou baletu OUT. Spolupracovala také s Divadlem Petra Bezruče, Komorní scénou Aréna a Loutkovým divadlem Ostrava. V roce 2007 vytvořila choreografii k muzikálu Červený a černý Miloše Štědroně a Milana Uhdeho v Městském divadle Brno. Její vlastní choreografická a autorská tvorba byla oceněna několika cenami.

V roce 1998 založila a do roku 2012 umělecky vedla ostravské nezávislé Taneční divadlo ZÓNA a Festival soudobé taneční tvorby a pohybového divadla – Tanec Ostrava, podporované granty Ministerstva kultury ČR a statutárního města Ostravy.

V letech 2007–2013 působila ve funkci umělecké šéfky Baletu Národního divadla Brno. Během svého šestiletého působení zásadním způsobem otevřela soubor mezinárodní scéně. Významným milníkem byla realizace řady mezinárodních koprodukcí, především s Polskem a Německem. V české premiéře uvedla díla choreografů, jako jsou Krzysztof Pastor, Uwe Scholz, Rami Be'er a Cayetano Soto. Růst umělecké kvality souboru pod jejím vedením potvrdila také řada nominací a divadelních ocenění, včetně Cen Thálie pro baletní sólisty. V roce 2008 iniciovala ve spolupráci s festivalem Tanec Praha hostování izraelského souboru Kibbutz Contemporary Dance Company s inscenací Ekodoom v Janáčkově divadle v Brně.

Od července 2013 do konce divadelní sezóny 2025/2026 stála v čele baletního souboru Národního divadla moravskoslezského v Ostravě. Během třinácti let soubor personálně i umělecky transformovala v uznávané mezinárodní těleso. Repertoár souboru postavila na spolupráci se světovými choreografickými špičkami a v Ostravě uvedla díla autorů, jako jsou Jiří Kylián, Ohad Naharin, Itzik Galili, Marco Goecke, Jeroen Verbruggen či Justin Peck. Výrazně posílila mezinárodní prestiž souboru prostřednictvím zahraničních turné a reprezentativních hostování, mezi něž patřila opakovaná vystoupení v německém Bonnu, na galavečerech Roberto Bolle and Friends v italském Miláně či turné souboru po Izraeli.

Na pandemické období reagovala realizací originálních pouličních happeningů Balet venku a Tančící mosty, za něž obdržela v říjnu 2021 společně se členy souboru prestižní Cenu Divadelních novin.  Na své manažerské působení nyní navazuje jako dramaturgyně a repetitorka.
Dlouhodobě se věnuje také pedagogické činnosti. V letech 1997–2018 působila jako pedagožka na Janáčkově konzervatoři v Ostravě, v letech 2006–2010 byla externí pedagožkou Taneční katedry AMU v Praze a v letech 2012–2013 vyučovala rovněž na Taneční konzervatoři Brno.

Foto Adolf Horsinka