Irina Strode

Irina Strode začala studovat balet v roce 1928, a to u A. Feodorové, baletní mistryně Národní opery v Rize. Pokračovala na Umělecké baletní škole při Národní opeře (1932-1939). V rižské opeře také zahájila svou uměleckou kariéru. Tu jí však zkomplikovala druhá světová válka. Během ní byla Irina Strode sólistkou Státního souboru tance Lotyšské SSSR, s nímž zajížděla i mezi vojáky na frontu (do roku 1943) a studovala Moskevské choreografické učiliště při Velkém divadle (1943-1945). Po válce se vrátila do Divadla opery a baletu v Rize, kde působila jako sólistka až do roku 1956.

Vytvořila Odilii v Labutím jezeře, Kitri v Donu Quijotovi, Přítelkyni v Bachčisarajské fontáně a mnoho dalších rolí. Zároveň se začala věnovat pedagogické práci. Poté, co přestala tancovat, byla baletním mistrem a repetitorem divadla a pedagogem Rižského choreografického učiliště. Byla i baletním mistrem Státního souboru písní a tanců Sakta (1957-1961).

Kromě své taneční a pedagogické činnosti se věnovala rovněž choreografii. Vytvořila např. inscenace baletů A. Glazunova Roční období (1964), L. Delibese Coppélia (1966), Ch. Adamse Korzár (1971, 1980), B.V. Asafjeva Bachčisarajská fontána (1972) a Chopiniána (1998), její spolupráce s Národním divadlem moravskoslezským zdaleka není první. Několikrát působila jako pedagožka baletního souboru. V roce 1989 nastudovala v Ostravě Dona Quijota a koncertní program sestavený z baletních částí oper.