Václav Jiřikovský

(8. května 1891 Praha – 9. května 1942 Osvětim)

Roku 1919 se do vypsané soutěže o ředitelskou pozici nově založeného divadla přihlásilo nebo alespoň projevilo zájem sedm uchazečů. Spolek Národního divadla moravskoslezského vybíral ze tří vážných kandidátů – Antonína Drašara (který byl do té doby v Ostravě uměleckým ředitelem v Národním domě), známého divadelního ředitele Bedřicha Jeřábka a Václava Jiřikovského, herce a režiséra se značnými zkušenostmi z organizace a řízení divadelního provozu v Brně. Jiřikovského plány a ambice byly od počátku smělé, a to i přesto, že provozoval divadlo na své vlastní náklady – však se také ve veřejném konkurzu doslovně hledal soukromý podnikatel pro vedení divadla!

V květnu roku 1919, kdy byl první ředitel zvolen, už probíhaly horečné přípravy na zahájení první české sezóny v budově městského divadla. Ta začala 12. srpna 1919 slavnostním uvedením Smetanovy Prodané nevěsty. Dvanácti hlasy zvolený Jiřikovský ustanovil umělecký soubor, jaký Ostrava do té doby neměla. Soubor se 130 členy hrál nepřetržitě po celou sezónu, v činohře výhradně v inscenacích, které schválil jeden z prvních dramaturgů Vojtěch Martínek. Čtyřsouborové divadlo se sice už v roce 1920 pod Jiřikovského vlivem vzdalo operety (navrátila se roku 1922), přesto se o prvních sezónách NDMS hovořilo jako o umělecky významných. Sám Václav Jiřikovský se osvědčil i jako činoherní režisér, zejména svým impresionistickým přístupem a důrazem na soudobou dramaturgii. Uvedl celou řadu zvučných titulů – Romea a Julii, Dámu s kaméliemi, Divokou kachnu, Radúze a Mahulenu, Tanec smrti, Tvrdohlavou ženu – sám sobě byl v těchto inscenacích scénografem a mnohdy dokonce také hercem! I přes umělecké úspěchy se divadlo od počátku potýkalo s finanční krizí, která nakonec vygradovala na konci sezóny 1923 dobrovolným odchodem Václava Jiřikovského do divadelního podniku jeho tchána na pražské Vinohrady.