Marta Drottnerová

* 26. 8. 1941, Zlín

Narozena ve Zlíně (Gottwaldov). Začínala jako devítiletá v baletním studiu při Státním divadle Ostrava, v němž také nastoupila v roce 1954 svoje první angažmá. E.Gabzdyl, šéf ostravského baletu, záhy rozpoznal výjimečný talent houževnaté a cílevědomé žačky. Proto jí začal svěřovat i náročnější sólové úlohy, např.Stydlína ve Vostřákově Sněhurce (1956), Kateřinu v Prokofjevově Kamenném kvítku (1958), Marnivou princeznu v Hanušově baletu Sůl nad zlato (1958). Zúčastnila se konkurzu ND na místo sborové tanečnice - nastoupila 17.7.1959. I v ND na sebe upozornila pílí, kázní a nadáním, takže již po necelém půlroce se obecenstvu představila v charakterní roli Dašky v Čulakiho Mládí. Zvrat v její umělecké dráze nastal v roce 1961, kdy byla vybrána pro prezentaci čs.baletního umění na mezinárodní soutěž tanečnic do třiceti let v Rio de Janeiro. Dvacetiletá sboristka zde získala první místo v nejtěžší konkurenci (soutěžilo 24 tanečnic ze 13 států). 1.12.1966 se stala sólistkou baletu ND. V roce 1966 byla také vyslána na půlroční studijní pobyt do Moskvy. U J.P.Gerdtové si vytříbila k dokonalosti techniku a formu klasického tance. Na závěr stáže měla možnost jako první česká tanečnice vystoupit na scéně moskevského Velkého divadla, kde vytvořila postavu Marie z Asafjevovy Bachčisarajské fontány. Od roku 1961 se zúčastnila několika mezinárodních baletních soutěží, např.v Helsinkách a ve Varně, a získala v nich uznání, která ji řadila mezi světovou interpretační elitu (Varna 1964-stříbrná medaile, Varna 1966-zlatá medaile). Hostovala rovněž v Královské akademii v Londýně (1963), v Grand Ballet Classique de France, s nímž vystupovala v Paříži a ve Švýcarsku (1970), poté i ve Španělsku (1973), dále hostovala na Kubě (1974,1979,1980), ve Státní opeře v Budapešti a v Bregenzu (1979). V roce 1971 s ní natočil režisér M.Petřík film Jak se hladí vzduch. V letech 1982-1985 studovala taneční pedagogiku na GITIS v Moskvě, v letech 1989-1993 pedagogicky působila na Taneční katedře Hudební fakulty AMU. 21.2.1991 odchod do důchodu. Poté se věnovala choreografii (Sylfidy-Ostrava1991, Esmeralda-Plzeň1992, Notre Dame de Paris-Olomouc 1994 aj.). V roce 2000 získala Cenu Thálie za celoživotní dílo. Autorka publikace Minuta absolutního štěstí (spolu s manželem-tanečníkem a choreografem Jiřím Blažkem, Praha 1988).