Věra Ždichyncová

*17. 2. 1922, Praha - 18. 9. 2017

baletní sólová tanečnice v NDMS (1939–1941), baletní sólová tanečnice v SDO (1946–1948) a baletní mistryně, pedagog baletu v SDO (1959 – 1962)

Věru Ždichyncovou angažovalo tehdejší NDMS (Národní divadlo moravsko-slezské), ještě jako mladinkou sedmnáctiletou žačku baletní mistryně Národního divadla v Praze Heleny Štěpánkové, pro obor klasické sólové tanečnice do připravovaného baletu Louskáček (8. 4. 1939). Bylo to její první angažmá.

V Louskáčkovi byla obsazena do rolí jednoho z Pěti smyslů (Hmat), Sněhové vločky, Růžového květu a Šlehačky, kde tančila společně s Emerichem Gabzdylem, výborným tanečníkem, choreografem a šéfem ostravského baletu. Ostravskému obecenstvu se však poprvé představila jako půvabná a tanečně neobyčejně vyspělá umělkyně ve Stelibského operetě Na šťastné planetě (11. 3. 1939), kde se objevila v baletních scénách Stříbrné doly, opět po boku Emericha Gabzdyla, a Cukrové pusinky. S Emerichem Gabzdylem často tvořili baletní dvojici i v dalších baletních inscenacích, například Zlatovláska a Princ Radoslav v Nedbalově Z pohádky do pohádky (1940) nebo Milostnice a Otrok v Korsakovově Šeherezádě (1947). K jejím dalším krásným sólovým rolím určitě patřil Gnom v Musorgského baletu Obrázky z výstavy (1947), Papírová tanečnice v Nedbalově Andersenovi (1946), Slávy dcera v Prologu a Epilogu Dvořákova baletu Slovanské tance (1947) či Tarantella v Bayerově Královně loutek (1947).

Často tančila v baletních scénách a tanečních vložkách oper a operet společně s Milčou Pírkovou (tehdejší sólová tanečnice baletu NDMS) a Emerichem Gabzdylem. Jmenujme například Benešovu operetu Čí jsi holčičko? (1939) nebo Růže z Argentiny (1940), či Kálmánovu Čardášovou princeznu (1945), kde všichni tančí na cikánské melodie. V Dvořákově opeře Čert a Káča (1946) ztvárnila roli Smrti, v operní inscenaci Faust a Markétka (1947) Charlese Gounoda tančila ve Valpuržině noci atd.

Věra Ždichyncová odešla z Ostravy porpvé v roce 1942 do Königsbergu, kde tančila do roku 1944, poté v sezóně 1945/1946 působila v Divadle 5. května v Praze. V letech 1946-1948 a 1959-1962 byla opět angažována ve Státním divadle Ostrava jako sólová tanečnice, poté jako baletní pedagog a mistryně. Ale již v sezóně 1948/1949 se stala členkou baletního souboru Národního divadla v Praze, od roku 1954 zde zastávala funkci tanečního pedagoga a od roku 1966 baletní mistryně. V roce 1956 absolvovala Taneční katedru Divadelní fakulty AMU v oboru taneční pedagogika a semináře u Olgy Iljiny Alexandrovny na Taneční konzervatoři Praha. Významná byla také její pedagogická činnost na Taneční katedře Hudební fakulty AMU v letech 1958-1987. Mimo klasického tance se věnovala i výuce jógy. V roce 1973 vyšla její (spoluautorka Olga Pásková) skripta Základy klasického tance (Praha, SPN 1973) a v roce 1978 učebnice Základy klasického tance (Praha, SPN 1978).

V sobotu 26. března 2011 získala cenu Thálie za celoživotní dílo.