Branko Robinšak
|
Branko Robinšak se narodil ve slovinském Mariboru. Vystudoval Hudební akademii v Lublani u Prof. Evy Noušak-Houšky. Už během studia získal angažmá ve Slovinské národní opeře, kde debutoval jako Tamino v Mozartově Kouzelné flétně a v následujícím roce mu byla udělena cena v pěvecké soutěži divadla Mario del Monaco v italském Trevisu. Po absolvování lublaňské akademie se dále zdokonaloval ve zpěvu u Prof. Seny Jurinac na salzburském Mozarteu. V roce 1987 vystoupil v salzburském Landestheateru pod taktovkou dirigenta Hanse Grafa, pod jehož vedením debutoval také v Mozartově opeře Idomeneo na scéně Alte Oper ve Frankfurtu. Ve stejném roce se také poprvé představil na Salzburském letním festivalu. V roce 1988 ztvárnil v Salcburku roli prince Ozii v inscenaci Mozartovy rané opery La Betulia liberata (režie Ernst Poetgen, dirigent Walter Hagen-Groll). Během svého působení v Salcburku účinkoval i v Mozartově Donu Giovannim (režie Joachim Herz) a zpíval na několika úspěšných koncertech pod vedením dirigenta Milana Horváta (Missa solemnis, Mozart: Requiem, aj). V sezoně 1989-90 přijal angažmá v Opeře ve Štýrském Hradci, kde jeho repertoár zahrnoval role Idamanta v Idomeneovi pod uměleckým vedením Nikši Barezy, Tamina v Kouzelné flétně a Benedikta v Berliozově opeře Beatrice a Benedikt (dirigent Jean Perrison). S Nikšou Barezou pokračoval ve spolupráci na festivalech v Dubrovníku a Splitu. V roce 1991 zazářil jako Don Ottavio v Mozartovu Donu Giovannim na festivalu Vídeňské léto. Zásadní význam pro jeho další kariéru byla z hlediska techniky a repertoáru jeho účast na ročním mistrovském kurzu u slavného Italského tenoristy Franka Corelliho. Následně získal angažmá v Innsbrucku, kde interpretoval závažnější role (například v Stravinského díle Oedipus Rex). V roce 1992 zpíval v koncertním provedení Belliniho opery Beatrice di Tenda pod taktovkou Pinchase Steinberga a po boku Edity Gruberové. Záznam poté vydala na CD švýcarská společnost Nightingale Classics AG. V roce 1993 debutoval v Mnichově jako Vévoda z Mantovy ve Verdiho opeře Rigoletto. V dalších letech tuto roli ztvárnil v různých evropských operních domech. Kromě řady vystoupení se svým standardním repertoárem zpíval v roce 1995 v Dvořákově oratoriu Stabat mater ve Španělsku (San Sebastian, Bilbao, Madrid) a ve Schmidtově oratorium Kniha sedmi pečetí na letním festivalu v Norimberku. V roce 1995 společnost Mladinska knjiga vydala Robinšakovo první sólové album se slavnými operními áriemi, které nahrál se Symfoniky RTV Slovinsko. V sezóně 1996-1997 vystoupil ve švýcarském Bielu v Donizettiho opeře Roberto Devereux a v koncertním provedení Brucknerovy skladby Te Deum s Orchestre Philharmonique de Strassbourg pod taktovkou Teodora Guschlbauera. V říjnu roku 1997 účinkoval na pozvání maestra Barezy v titulní roli ve scénickém provedení Schubertova a Denissowa oratoria Lazar se Symfonickým orchestrem Chorvatského rozhlasu, které bylo vysíláno v přímém přenosu v chorvatské televizi. V sezóně 1999-2000 se mimo jiné představil jako Foresto ve Verdiho opeře Atila ve Švýcarsku a Německu, jako Don José v Bizetově Carmen ve Švýcarsku a Francii, jako Pollione v Belliniho Normě ve Švýcarsku, jako Pinkerton v Pucciniho Madame Butterfly a jako Cavaradossi v Pucciniho Tosce ve Státní opeře Dancig.
|
 |
| V listopadu roku 1999 zpíval Narrabotha v chorvatském Záhřebu po vedením Kazushi Ona. Od roku 2000 je opět členem Slovinské národní opery v Lublani. Ve Švýcarsku a Německu vystoupil jako Ismael v Nabuccovi a Ernani, v dubnu roku 2001 pak v Portu jako Pollione v Normě. V sezóně 2001-2002 zpíval roli Manrika ve Verdiho Trubadúrovi a Lenského v Oněginovi v Lublani a také vystoupil na koncertech (Verdi – Requiem, Dvořák – Stabat mater). V sezoně 2002-2003 účinkoval v několika inscenacích v záhřebské Národní opeře, včetně Trubadúra, Bohémy, Idomenea; v Lublani ztvárnil titulní roli v Gonoudově Faustovi v koprodukci Karlruhe, Salcburku a Lublaně. V září roku 2003 zahájil sezónu jako Pollione (Norma) a Init (Smareglio – Oceana). V lednu roku 2004 debutoval jako Radames ve Verdiho Aidě, v březnu zpíval v Lublani Manrika v Trubadúrovi a Fausta, v květnu poté Cavaradossiho. V sezóně 2004–2005 zpíval v Terstu V Zandonaiho opeře Rytíři z Ekebu pod taktovkou Stevena Mercuria a v roli Fausta pod taktovkou Jean-Clauda Casadesuse. V lednu roku 2005 účinkoval ve světové premiéře Offenbachovy opery Rýnské víly pod taktovkou Dietera Rossberga a v režii Manfreda Schweigkoflera. V únoru 2005 vystoupil v inscenaci Verdiho opery Luisa Miller ve Splitu (po boku Paola Coniho a Světlany Vasiljevy), o několik měsíců později debutoval jako Chénier v Giordanově opeře Andrea Chénier, v létě se představil na letním festivalu ve Splitu jako Ismael v Nabuccovi a Pollione v Normě. Rok 2006 zahájil Berliozovým Te Deum se Slovinskou filharmonií, další významnou inscenací, na které se podílel, byla první verze Verdiho Síly osudu v Bernu (dirigent Maurizio Barbacini). V dubnu roku 2006 zpíval Rodolfa v premiéře Bohémy v lublaňské opeře. Na letním festivalu v Lublani poté interpretoval tenorový part v Mozartovu Requiem, na podzim poté vystoupil jako Manrico v Trubadúrovi v záhřebské opeře. V lublaňské opeře zpíval role Manrika, Cheniera, Rodolfa, Franze (Rýnské víly) a Alfreda (Traviata). V roce 2007 nahrál se Slovinskou filharmonií a pod taktovkou Ivo Lipanoviče slavné i méně známé Verdiho árie, ve Splitu zpíval v inscenaci Bohémy a v Bolzanu ztvárnil roli Franze (Rýnské víly). V sezoně 2009–2010 se představil jako Vladimír Igorevič v Borodinově opeře Kníže Igor (režie Plamen Kartaloff, dirigent Grigorij Palikarof). V létě roku 2010 vystoupil jako Pinkerton v Pucciniho Madame Butterfly a Des Grieux v Manon Lescaut (režie Gulio Ciabatti). V lednu roku 2011 ztvárnil Prince v Dvořákově Rusalce v koprodukci s festivalem v Glyndenbourne pod taktovkou Tomáše Hanuse. V únoru roku 2011 Branko Robinšak obdržel nejvyšší slovinské kulturní vyznamenání za své výkony v rolích Franze (Rýnské víly), Vladimíra Igoreviče (Kníže Igor), Lazara, Pinkertona a Des Grieuxe. V květnu roku 2011 vystoupil v nové opeře Silvia Foretiče Maršál v koprodukci Záhřebského bienále a splitské opery. | |
