Kosťa Holubář

7. května 1914 Vysoké Mýto – 10. března 1991 Ostrava
Sólista ostravské operety: 1. 8. 1950-7. 5. 1979

Rodák z Vysokého Mýta a dlouholetý sólista ostravské operety Konstantin Holubář doslova divadlem žil! Křestní jméno Konstantin však zaznělo málokdy – kolegové v divadle, ale i jeho obdivovatelé z řad diváků jej familiárně nazývali „Kosťo“ a dirigent Vladimír Brázda dokonce „Kosťulko“. Poslední oslovení úplně neladilo s jeho robustní, vysokou postavou, ovšem jeho nakažlivá radost ze života, pozitivní energie a dobrota zapříčinily, že mezi Ostraváky rychle zapadl. Sblížil se s nimi nejen v divadle a prostřednictvím rozhlasu i televize, ale také při mnoha kulturních brigádách v závodech a na estrádách.

Kosťa vykročil do života jako drogista, a jelikož, jak sám říkával, měl slušný hlas, tak zpíval. Nejprve v pěveckých sborech, pak pokračovala jeho cesta do sboru pardubického divadla a „otrkání se“ na venkově u kočovných divadelních společností, kde nejen hrál a zpíval, ale také maloval dekorace, roznášel cedule, a co bylo pro něj hlavní, dostával se k velkým pěveckým rolím. V roce 1942 konečně přišla nabídka šéfa pardubické operety Stanislava Wandase, který jej angažoval – kupodivu vzhledem k jeho mladému věku – jako starokomika! Po válce prošel divadly v Plzni, v Ústí nad Labem a Teplicích. Přesto pořád pošilhával po Ostravě, kde ještě za teplického angažmá hostoval v Hanákově Frajerečce a v Piskáčkově Slovácké princezně. Krušnohorské divadlo v Teplicích nechtělo talentovaného Kosťu do ostravské operety pustit, a tak si malým podvodem pomohl přes lékařské vysvědčení, podle něhož prý na své průdušky potřeboval právě ostravský vzduch. Byla-li to pravda nebo ne, nebo jeden z dalších jeho vtípků, necháme minulosti, ale v září 1950 již jako sólista ostravské operety ztvárnil Françoise Villona v Baladě z hadrů.

A začala tři desítky let trvající vlna jím skvěle interpretovaných rolí v operetách – Polská krev, Žebravý student, Cikánský baron, Čardášová princezna, Pasekáři, Perly panny Serafinky – nebo v muzikálech: Loď komediantů, Zorba, Člověk z kraje La Mancha, My fair Lady a další. A bezpochyby ve všech přispěl svým nadáním a kouzlem osobnosti spolu se svými kolegy (Kobr, Pacl, Třebický, Šíp, Viktorin, Astrová, Theimerová, Tolarová ad.) k tehdejšímu věhlasu ostravské operety a k dobré zábavě ostravského publika. Ani v důchodu nepřestával hrát a zpívat – například v ostravském divadle v muzikálu Monte Cristo nebo působil v malém kabaretu Stoprocentní muži. V jednom rozhovoru poznamenal, že se nechce nudit, protože, kdo nemá co dělat, je prý brzy starý! A těmito slovy končím připomenutí jednoho z jedinečných a velmi oblíbených bardů „zlaté éry“ ostravské operety. 

(kp)