Hana Šarounová

Emeritní sólistka baletu (19. 7. 1960 – 9. 1. 1981)

Hana Šarounová se narodila 15. října 1938 v obci Kralice u Kutné Hory. Od dětských let vystupovala v divadle v Ústí nad Labem a v Hudebním divadle v Karlíně. Zamilovala si tanec natolik, že jej šla studovat na pražskou taneční konzervatoř a úspěšně ji absolvovala v roce 1957. Hned následovalo angažmá v pražské Alhambře. Osudným se Haně Šarounové však stalo setkání s choreografem a tehdejším novým šéfem baletu ústeckého divadla Pavlem Šmokem, který mladé talentované tanečnici nabídl angažmá. Svěřoval jí zde krásné a technicky náročné role, jakými byly například role Dívky ve Svatebních košilích (1958), Smeraldiny v Burghauserově Sluhovi dvou pánů (1959) a hlavně Vojákova žena v Nové Odysseji (1960). Hana Šarounová se tak stala jednou z hlavních opor Šmokových choreografií, a je nasnadě, že s Pavlem Šmokem  odchází v roce 1960 do ostravského baletu.

Zde sdílí jako sólistka prvního oboru divadelní šatnu s vynikající a zkušenou ostravskou primabalerínou Vlastou Pavelcovou, se kterou se často alternovala. Z dobových fotografií a kritik je patrné, že neoplývala jen přesnou klasickou technikou, ale i výrazným hereckým projevem. Mimo jiné v titulních rolích baletních inscenací Viktorka (1961), Romeo a Julie (1962), Američan v Paříži (1962), Svědomí (1964), Popelka (1971). Nebo v ikonickém baletu Labutí jezero (1965) v choreografii šéfa baletu Emericha Gabzdyla zazářila v roli Odetty-Odilie a její přesvědčivý výkon byl oceňován hlavně díky její jistotě, se kterou náročné baletní prvky zatančila.

Hana Šarounová prožila v Ostravě dlouhých krásných dvacet let a věnovala jí skoro všechen svůj profesní život: „Moc ráda vzpomínám na ty roky v Ostravě – na Vlastičku Pavelcovou, se kterou jsme měly opravdu hezký vztah, a na Mistra Gabzdyla. Třeba, když jsme u něho byli na návštěvě v jeho domě. Měl to tam moc pěkné, byl skvělý hostitel a moc dobrý člověk.“ Hana Šarounová