DVA SVĚTY / JEDEN SVĚT

Výjimečnost inscenace spočívá ve spojení světově uznávaných tvůrců Jiřího Kyliána, Ohada Naharina a Itzika Galiliho, kteří ve složeném večeru každý svým vlastním a neopakovatelným způsobem naznačují rozmanité směry vývoje současného baletu. V podtitulu inscenace využíváme všeobecně známý genderový piktogram, který snad s trochou humorného odstupu odkazuje k biologickému prazákladu onoho věčně inspirativního vztahu lidského spojení–nespojení mezi mužem a ženou. 

Mimořádný bonus představení – POUZE 26. 9. 2018 – host NDM – Balet ND Brno s choreografií Gnawa od světově proslulého choreografa Nacha Duata!

Gnawa představuje tvůrce z nizozemské líhně Nacha Duata, pod jehož vedením se vyprofiloval soubor Compañia Nacional de Danza, kde tento charismatický tvůrce působil do roku 2010. Ve své tvorbě nezapře španělské kořeny a smysl pro uchopení temperamentního gesta. Plynulý tok pohybu, nezaměnitelný výraz, tanec protéká jako voda dravě i poklidně prostorem a časem, jehož neopakovatelnost zachycuje Duato v expanzivním prouděním fyzické síly. Tempo variací se zrychluje i utichá ve víru pohybu. Už první Duatova choreografie Jardí Tancat na písně Marie del Mar Bonet slavila úspěchy (premiéra 1983, NDT 2) a ukázala autorovu muzikantu.
Duato pracoval s řadou souborů, v letech 2011 – 2014 vedl baletní soubor Mikhailovsky Theatre v Rusku a v současné době stojí v čele Staatsballet v Berlíně. Do jeho taneční textury pronikl samozřejmě Kyliánův vliv, zřetelný v práci s prostorem a v použitých prvcích a vazbách.

 

B/olero v choreografii Ohada Naharina je ukázkou hravého ženského duetu. Tak jako Kylián ve Falling Angels cítí potřebu dát přednost tanci, Ohad Naharin využívá ve své choreografii nekonečné zvukové možnosti syntetizátoru v interpretaci Isaa Tomity v transpozici Ravelovy skladby.

 

Falling Angels v choreografii českého choreografa Jiřího Kyliána je ženským protipólem choreografie SUB a vůdčí emocí je zde vzrušující a přímý let osmi tanečnic. Kyliánova choreografie je fascinována Reichovým minimalismem, který dovedl metodu fázování až na samou hranici lidských technických možností. Hudba Steva Reicha vytváří půdu, ze které může choreografie růst zcela nezávisle a zdůraznit tanec jako takový.

Jiří Kylián, 2008

Choreografie Itzik Galili, Ohad Naharin, Jiří Kylián