KRÁL LEAR

Články

KRÁL LEAR-tisk
^{(1. 2. 2013)}

KRÁL LEAR-plakát
^{(1. 2. 2013)}

KRÁL LEAR-tisk
^{(1. 2. 2013)}

KRÁL LEAR-program
^{(1. 2. 2013)}

Ta nejklasičtější klasika. Jedna z vrcholných tragédií největšího dramatika všech dob, Williama Shakespeara! Žil a tvořil před více jak čtyřmi sty lety, a přesto se hraje, všude a pořád. Jeho hry jsou totiž nadčasové a nesmrtelné. Jestli je nesmrtelný i ten král, který se na vrcholu sil rozhodl zanechat panování, zemi rozdělit na tři části a ty věnovat svým třem dcerám, to se dozvíte u Bezručů!

„Proč nezešílet ve stáří? Proč šílet pouze v mládí? Když se proti vám spikne svět, můžete si za to sami, to si pište.“ Jiří Pokorný

Kdy přesně hru napsal, není doloženo, mnohé však svědčí o tom, že to bylo někdy v druhé polovině roku 1605. Byla to doba těhotná chmurnými předzvěstmi a hrozbami, vyvolanými i řadou přírodních úkazů, jakými bylo i ve hře zmíněné zatmění Slunce a Měsíce. Kdyby v listopadu 1605 nedošlo k odhalení tzv. „prachového spiknutí“, chystaného atentátu na krále a jeho Parlament, byla by tato neblahá očekávání tragicky naplněna.

V Králi Learovi, podobně jako v dalších třech velkých tragédiích té doby, vytvořil Shakespeare obraz člověka svádějícího osamělý boj s běsy v sobě i mimo sebe. Katarze, kterou tragický konec hrdiny přináší, není zde ale osvobozením ani úlevou či nadějí. Po apokalyptickém zážitku zůstává jen hořké memento.

Je třeba nést, co čas nám naloží,
spíš hořké pravdě přát než sladké lži.
Nejstarší trpěl nejvíc. Kéž nám se zdaří
buď trpět míň, či nedožít se stáří.

(Jiří Josek. Předmluva ke knižnímu vydání jeho překladu Shakespearovy tragédie Král Lear, nakladatelství Romeo, Praha 2009)