William Shakespeare

WILLIAM SHAKESPEARE (1564–1616)

Dne 26. dubna 1564 byl ve Stratfordu pokřtěn chlapec William Shakespeare. Oženil se v osmnácti letech s Ann Hathawayovou, která byla o osm let starší než on. Ke svatbě muselo být vydáno zvláštní povolení. Ženich byl nezletilý, do adventu, během něhož se sňatky neuzavírají, scházelo pouhých pět dní, Annin otec byl mrtev a ona sama těhotná. Šest měsíců na to bylo pokřtěno Shakespearovo první dítě Susanna. V roce 1585 přibyla dvojčata Hamnet a Judith. Jedenáct let poté zaznamenává matrika pohřeb jediného Shakespearova syna.

Léta mezi křtem jeho dětí a zjevením Shakespeara jako divadelníka v Londýně se nazývají „ztracená“ léta. Teorií je nepřeberně: Shakespeare mohl působit jako učitel, studovat práva, dát se naverbovat do vojska, cestovat po Evropě v průvodu nějakého význačného muže, být zatčen pro upytlačení jelena a prchnout do Londýna. Jedna z prvních zmínek o něm není právě příznivá. Když zchátralý vzdělanec a dramatik Robert Greene umíral špinavý, zavšivený a opuštěný na vypůjčené posteli na následky vlastní nezřízenosti, sepsal poslední pamflet Za groš vtipu vykoupeného miliónem pokání (1592). V něm oslovoval své kolegy, univerzitní vzdělance Marlowa, Nashe a Peela: „… - je tu jedna čerstvě povýšená Vrána, ozdobená naším peřím, která si se svým tygřím srdcem skrytým v kůži herce namýšlí, že umí nadouvat blankvers stejně jako vy všichni, a jako naprostý Johannes Fac Totum se pokládá za jediného scénotřasa v celé zemi.“ (Shakescene – Shakespeare).

To, že se mluví o herci a dramatikovi Shakespearovi, je jasné. V obraze vrány Greene Shakespeara napadá, že práci jiných vydává za vlastní. Od opovržlivého pamfletu se však mnozí distancovali. Za Shakespeara prý jasně mluvilo jeho umění a zdvořilé chování. Shakespeare měl také přátele z vyšších kruhů, kteří se ho byli ochotni zastat. V roce 1592 si majitel divadla Růže Philip Henslowe pochvaloval výtěžek z jeho historické hry Jindřich VI. 

V důsledku morové epidemie a následného uzavření divadel se začal Shakespeare věnovat poezii. Tiskem vyšly rozsáhlé básně Venuše a Adonis a Znásilnění Lukrécie s věnováním hraběti ze Southamptonu. V říjnu roku 1594 vznikla divadelní společnost Služebníci lorda komořího, k jejímž podílníkům Shakespeare patřil. Během posledních devíti let Alžbětiny vlády vystupovala společnost u dvora dvaatřicetkrát; od roku 1603 do roku 1616 pro nového krále Jakuba I. sehrála 177 představení – tedy víc než všechny ostatní společnosti dohromady. Ve třiceti pěti letech se stal Shakespeare desetiprocentním podílníkem nově zbudovaného divadla Svět (Globe), do kterého se vešlo 2000 diváků. V té době si koupil druhý největší dům ve Stratfordu. Po požáru divadla Svět v roce 1613 se vrátil do Stratfordu a v literární činnosti nepokračoval. Dne 25. března 1616 dal sepsat poslední vůli, v níž ne zrovna malý majetek odkázal svým dvěma dosud žijícím dcerám a na manželku pamatoval „druhou nejlepší postelí“. Pochován byl pod kamennou podlahou v kostele sv. Trojice.

Teprve roku 1623, tedy až po Shakespearově smrti, v tak zvaném Prvním foliu vyšlo 36 jeho komedií, tragédií a historických her, včetně osmnácti děl, která předtím nikdy nebyla otištěna.