Jiří Pinkas

28. 10. 1920, Praha – 1. 7. 2003, Brno

dirigent a šéf opery 1966 –1979

Český dirigent, klavírista a sbormistr. Absolvent pražské konzervatoře, 1945–1955 sbormistr a dirigent v Československém rozhlase, zároveň klavírní virtuos, od r. 1955 dirigent brněnské opery, v letech 1962–1966 Státní filharmonie Brno, od r. 1966 šéf opery v Ostravě.

V jejím vedení strávil téměř 13 sezón (z jeho předchůdců se mohl pochlubit delším nepřetržitým a umělecky bohatým působením v ostravské opeře pouze Jaroslav Vogel) a uplatnil zde své bohaté interpretační zkušenosti v oblasti operní i symfonické, načerpané v předešlém angažmá v brněnské Janáčkově opeře a během působení v brněnské filharmonii. Jiří Pinkas tím velmi plynule a souvisle
navázal na tradice, které měl tehdejší ostravský operní soubor již z minulosti.

Jako šéf měl velké štěstí na spolupracovníky, ať to byli výborní operní režiséři Ilja Hylas nebo Miloslav Nekvasil, se kterými vytvořil tvůrčí tým, jež se zaměřil i na díla 20. století (Hiawatha, Goya, Z mrtvého domu, Kateřina Izmajlová ad.), dirigenti Bohumil Janeček a mladý Václav Návrat, sbormistr Karel Kupka a korepetitorka Drahomíra Ritzová, či sólisté Eva Gebauerová-Phillips, Čeněk Mlčák, Karel Průša ad. Již první Pinkasovu ostravskou sezónu 1966/1967 můžeme označit za výjimečnou. Vedle Janáčkovy opery Příhody lišky Bystroušky a Straussova Růžového kavalíra nastudoval svou nejmilejší operu: Dvořákova Dimitrije, kterého s neuvěřitelnou vitalitou dirigoval v Ostravě ještě jednou o tři desetiletí později, ve svých 77 letech.

Díky jeho jasné dramaturgii a koncepci byly další ostravské operní inscenace pod jeho taktovkou vysoce hodnocené kritikou a s velkými ohlasy prezentovány i v zahraničí. Obrovský úspěch mělo například hostovaní operního souboru v Itálii s Wagnerovým Lohengrinem, Mozartovou Figarovou svatbou, Brittenovým Snem noci svatojanské, Řeckými pašijemi Bohuslava Martinů nebo s českou operní klasikou – Prodanou nevěstou Bedřicha Smetany.

V roce 1979 přijal místo šéfdirigenta opět v brněnské opeře, následoval tak svého kolegu Ilju Hylase, který byl již o rok dříve jmenován šéfem Janáčkovy opery v Brně. Role se prohodily, ale nadále oba mimo jiné pokračovali v inscenování moderních operních děl v  návaznosti na své společné ostravské působení (Prokofjevův Příběh opravdového člověka, Růže pro Johanku O. Máchy a Atlantida K. Horkého).

(kp, časopis NDM, září/říjen 2020)