Miloš Horanský

(14. 6.1932 Velká Bytča – 7. 1. 2023 Praha)

Básník, spisovatel, divadelní režisér, pedagog, příležitostný herec a od roku 1997 také profesor se narodil v malém slovenském městě kousek od Žiliny. Vystudoval v letech 1950-1954 divadelní režii na pražské DAMU a brněnské JAMU, kde absolvoval inscenací hry A. N. Ostrovského Pozdní láska.

V Ostravě působil v letech 1959–1969, a to jak ve Státním divadle, tak v Divadle Petra Bezruče. Za deset let zde připravil coby režisér sedmnáct inscenací, v nichž se na jevišti potkávaly tehdejší hvězdy jako Táňa Hodanová, Anna Kratochvílová nebo Miloslav Holub s mladými či začínajícími herci, které jejich hvězdná kariéra teprve čekala (Gabriela Vránová, Jiří Adamíra, Josef Langmiler či Bořivoj Navrátil). Zaměřoval se především na oblast české klasiky, ale inscenoval také aktuální českou a světovou tvorbu. Z českých titulů zde s úspěchem uvedl Vrchlického a Fibichovy Námluvy Pelopovy, Jiráskovu Lucernu, Čapkovu Válku s mloky, z novější tvorby pak především Nezvalovu básnickou hru Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou. Z nejvýraznějších počinů pak nelze opomenout inscenace Hamleta a Žebrácké opery, jejichž úspěchy zaznamenaly dobové divadelní recenze v celostátním rozsahu, ale inscenoval i slavné drama Tennesseeho Williamse Tetovaná růže, kterým se s ostravským publikem v roce 1963 rozloučil.

V rámci svých inscenačních týmů představil poprvé na ostravských jevištích práci uměleckých osobností jako byl např. scénograf Libor Fára nebo hudební skladatel (a rodák z Ostravy-Poruby) Ilja Hurník.

Po roce 1968 nesměl jistý čas pracovat v profesionálním divadle, přesto postupně prošel angažmá v Západočeském divadle v Chebu, ve Státním divadle F. X. Šaldy v Liberci, v Divadle Jaroslava Průchy v Kladně a v Městských divadlech pražských, kde byl v letech 1991–1993 uměleckým šéfem Divadla ABC. Spolupracoval s řadou dalších divadel i s tehdejším Československým rozhlasem, od roku 1991 vyučoval na pražské DAMU. Věnoval se také vlastní básnické tvorbě; verši a recenzemi poezie i prózy přispíval od 60. let do mnoha literárních, divadelních a kulturních periodik.