Vlasta Vlasáková

7. 10. 1921, Praha – 2. 3. 1983, Ostrava

členka činohry tehdejšího Státního divadla v Ostravě (1948–1983)

Nejdříve studovala a za okupace byla totálně nasazena. Po válce absolvovala herectví na Státní konzervatoři v Praze a poté i pražskou DAMU, kde se vými spolužáky založila Disk a s ním se také poprvé představila ostravskému publiku v Majakovského hře Ledové sprchy (1948). Vzápětí dostala svou první ostravskou roli Dorotky v Tylově hře Strakonický dudák. Tehdejší ostravský repertoár – spolu s režiséry jako byli Radim Koval, Václav Lohniský, Jiří Dalík, Miloš Hynšt, Bedřich Jansa aj. – jí umožnil vytvořit velkou a rozsáhlou galerii rolí, ve kterých uplatnila svůj výjimečný herecký talent s přirozeným projevem a jemným a ušlechtilým zevnějškem. Jmenujme například Hermionu a Perditu v Zimní pohádce (1952), Lízu v Pygmalionu (1955), její lyricky ztvárněnou roli Roxany v Cyranovi z Bergeracu (1954), Magie ve Williamsově hře Kočka na rozpálené plechové střeše (1965), charakterní Ibsenovu Noru (1955), nesmlouvavě bojovnou Shawovu Svatou Janu (1964) nebo třeba Komisařku ve Višněvského Optimistické tragédii (1960 – za tuto roli získala dvě tehdejší významná ocenění: Státní cenu Klementa Gottwalda a Cenu Jaroslava Průchy), nervní, psychicky narušenou Matku ve hře Paula Zindela Vliv gama parsků na měsíčky zahradní (1972) a mnoho dalších.

Vlasta Vlasáková, vždy nervní a citlivá, dokázala herecky vyjádřit nejjemnější lidské duše, snad proto našla svého autora v Čechovovi, kterého označovala jako „autora svého srdce“. Její první setkání s tímto dramatikem bylo ještě za dob studií v roli Niny Zarečné v Rackovi, později už jako zralá herečka v Ostravě ve spolupráci s režisérem Radimem Kovalem vytvořila postavu Raněvské ve Višňovém sadu (1969) a Olgu ze Tří sester (1972). S Čechovem se setkala ještě jednou v televizní inscenaci Mé ironické štěstí v režii Evy Sadkové, v které ztvárnila postavu Máši, Čechovovy sestry. A stejně blízký jí byl i její nejoblíbenější český básník Fráňa Šrámek, jehož schopnost vytvářet mistrovské atmosféry a nálady a znalost psychiky člověka přirovnávala k Čechovovým dramatům.

Výrazně spolupracovala s rozhlasem (Strach a bída Třetí říše, Meteor, Český melodram atd.) a televizí (Plukovník Chabaret, Haldy, Pláňata ad.) Často recitovala na mimodivadelních vystoupeních, zejména mezi vojáky, studenty a učni. V roce 1973 získala Vlasta Vlasáková titul Zasloužilé umělkyně.

Nepříliš šťastným rozhodnutím bylo její působení ve funkci poslankyně České národní rady. Díky tomu se nejenom nevyhnula různým kontroverzním prohlášením na adresu disidentů a emigrantů, ale také ji tato její politická činnost odváděla od milované divadelní práce. Její poslední výraznou rolí byla Amanda ve Williamsově hře Skleněný zvěřinec (1981). V roce 1983 Vlasta Vlasáková zemřela ve svých nedožitých šedesáti dvou letech.