Radovan Lipus

Významný český divadelní, televizní a rozhlasový režisér se narodil v roce 1966 v Těšínském knížectví. V roce 1984 absolvoval nejvýchodnější české gymnázium na světě – v Třinci. V letech 1984–86 se stal posluchačem Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci (obor teorie kultury). V období 1985–90 byl pravidelným prázdninovým průvodcem na hradě Roštejně a zámku Humprecht. Od roku 1986 studoval na pražské DAMU na katedře činohry obor režie a dramaturgie u prof. Jaroslava Vostrého a Ladislava Vymětala.
V posledním ročníku na částečný úvazek pracoval jako asistent režie a lektor dramaturgie v Činoherním klubu. Absolvoval v roce 1991, v letech 1992–2008 působil jako kmenový režisér činohry Národního divadla moravskoslezského v Ostravě. Od září 2008 do července 2010 působil dále jako kmenový režisér Švandova divadla v Praze. V roce 2010 byl jedním z osmi Radou Národního divadla vybraných a vyzvaných režisérů (Hana Burešová, Martin Čičvák, Miroslav Krobot, Vladimír Morávek, Dušan Pařízek, J. A. Pitínský, David Radok), aby se ucházel o funkci šéfa činohry ND Praha. Stejně jako všichni ostatní nabídku odmítl. Od roku 2010 až dosud je režisérem ve svobodném povolání. Jeho inscenace získaly řadu ocenění a festivalových cen. Je autorem projektu Šumná města, ve kterém působil jeho scénárista (spolu s Davidem Vávrou) a režisér (celkem 66 dílů). Cyklus se objevil také na projekcích a festivalech v Dublinu, Montreux, Stockholmu, Londýně, Budapešti, Bukurešti, Vídni, Římě, Tokiu, Washingtonu, New Yorku či Bratislavě a získal Cenu časopisu Architekt, Trilobit FITES, cenu ELSA 2009 ad. Stal se také autorem a scénáristou (spolu s Davidem Vávrou) a režisérem následného cyklu Šumné stopy – Čeští architekti ve světě (dosud natočeno 49 dílů). V roce 2010 vzniklo 10 dílů (6 dílů – Japonsko, 4 díly – Bosna a Hercegovina) a v roce 2011 další 4 díly (Slovinsko), v roce 2012 opět 4 díly (Bulharsko) a 6 dílů (Izrael), v roce 2013 4 díly (Chorvatsko) a 6 dílů (Argentina), v roce 2014 5 dílů (Brazílie), v roce 2016 5 dílů (Rumunsko), v roce 2017 5 dílů (Srbsko) a v roce 2018 bylo natočeno 5 dílů (Austrálie a Nový Zéland). Společně s Davidem Vávrou se stali autory scénáře k dokumentům Popatři, co skrývá Praha 3! (2010), o Národním technickém muzeu v Praze: Dům zasvěcený snům (2015), Karlín je in! (2016), Sladké Modřany (2017), Vy a Vysočany (2017) a Rychle do Michle (2017), které Lipus režíroval.
Důležité je též zmínit Lipusovu dlouholetou autorskou a zejména režijní spolupráci s Českým rozhlasem – pro stanice ČRo Ostrava, Praha, Vltava (např. rozhlasové hry: J. B. Priestley: Už jsem tu jednou byl, L. Lagronová: Jane, J. Penhall: Bavič, R. Putzlacher: Alma a Gustav, S. Massini: Kafka a konec šavuotu, I. Binar: Kdepak jsi, Jeníčku?, páteční večery: Ostravské příchody nebo J. Vostrý: Člověk nemá nikdy jen jeden talent, J. Balabán: Zeptej se táty ad.).
Lipus se dále vzdělával v rámci doktorandského studia na DAMU (školitel prof. Jaroslav Vostrý), kdy zvolil téma Scénologie Ostravy (Ukončeno obhajobou disertační práce a doktorskou zkouškou v červnu 2005, promován PhD. v prosinci 2005). Vykonával externí pedagogickou činnost na katedře české literatury Filozofické fakulty Ostravské univerzity – předmět Dramatický text – Myšlení o divadle (1995–2010). Od listopadu 2017 vyučuje na částečný pedagogický úvazek na DAMU Praha: Katedra teorie a kritiky – předměty Scénologie, Interpretační seminář, Scénická propedeutika, Režijně dramaturgická dílna.
Od 1. 8. 2005 do 31. 12. 2011 působil jako samostatný vědeckovýzkumný pracovník Centra základního výzkumu AMU v Praze. Je členem Česko-polského kulturního fóra Ministerstva zahraničí ČR, členem Vědecké rady FF Ostravské univerzity, odborné komise projektu Brněnské architektonické stezky, Umělecké rady NDM v Ostravě a Akademie České ceny za architekturu. Radovan Lipus je aktivní kavárenský povaleč – pasivní modřínový obaleč.

 

ČLÁNKY:
Radovan Lipus: Mladí pod vlivem elektronických médií ztrácejí schopnost vnímat slovo
^{(ostravan.cz, Ladislav Vrchovský, 12. 12. 2015)}