Klement Słowioczek

Klement Słowioczek se narodil 27. listopadu 1945 ve Stonavě; v 80. letech se nechal přejmenovat na Klemense. Původně polský barytonista studoval zpěv na ostravské konzervatoři u proslulého pěvce a znamenitého sólisty ostravské opery Jiřího Herolda a ve studiu zpěvu pokračoval na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. Na scéně ostravského Divadla Zdeňka Nejedlého (dnešní Divadlo Antonína Dvořáka) debutoval už během studií v roce 1968 jako Figaro ve Figarově svatbě, a zde také získal své první, nakonec čtyřleté angažmá (1971–1975). V té době Słowioczekův talent zaujal tehdejšího šéfa Komické opery v Berlíně, a tím se započala nejvýznamnější etapa jeho mnohotvárné kariéry. Berlín se stal jeho druhým domovem a ve zdejší Komické opeře setrval tři desítky let (1975–2005). Intenzivně se věnoval také výuce i koncertnímu zpěvu, spolupráci navázal s mnoha významnými operními režiséry a hostoval po celém světě (Moskva, Varšava, Vídeň, Londýn, Tokio, Melbourne, Tel Aviv ad.). Po pádu železné opony se stále častěji vracel do svého rodného kraje a samozřejmě i do Ostravy, kde se v letech 2005–2010 angažoval především jako pedagog oboru sólový zpěv a herecká operní výchova na Ostravské univerzitě. V roce 2006 začal v České republice pořádat také mezinárodní soutěž ve zpěvu komorních ansámblů „Stonavská Barborka".

Z jeho ostravských rolí jmenujme kromě Figara také Thesea (Sen noci svatojánské, 1969), Halyho (Italka v Alžíru, 1971), Alfia (Sedlák kavalír, 1972), Marbuela (Čert a Káča, 1973) nebo Purkrabího v Jakobínovi (1974). Diváci si jej mohou pamatovat z jeho hostování ve dvou operetních titulech – ztvárnil Bartolomea Delaqu v Noci v Benátkách (2012) a Jana Zarembu v Polské krvi (2012). Klemens Słowioczek zemřel 5. září 2023.