Jozef Ábel

16. 8. 1941 – 18. 2. 2024
sólista opery (1966–1982)

Jozef Ábel se narodil 16. srpna 1941 v Piešťanech. Zpěv studoval na bratislavské konzervatoři u Imricha Gála a Štefana Hozy, poté pokračoval na brněnské Janáčkově akademii múzických umění u prof. Vlasty Linhartové. Do angažmá Státního divadla v Ostravě nastoupil v roce 1966 a setrval zde až do roku 1982, kdy se stal sólistou opery Slovenského národního divadla.

Repertoár Jozefa Ábela byl velmi široký a svým lyrickým hlasem se brzy stal mezi ostravským publikem velmi oblíbeným. Jeho první rolí nastudovanou v Ostravě byl Oslař v Chytračce (1966). Z dalších tenorových partů světového repertoáru zpíval v našem divadle Zpěváka (Růžový kavalír, 1967), Hraběte Almavivu (Lazebník sevillský, 1967), Basilia (Figarova svatba, 1968), Hoffmanna (Hoffmannovy povídky, 1970), Alfréda (La traviata, 1977), Lenského (Eugen Oněgin, 1972), Waltera (Tannhäuser, 1972) nebo Lodníka (Bludný Holanďan, 1976). V operách Bedřicha Smetany ztvárnil Vaška i Jeníka v Prodané nevěstě (1969), Ladislava Podhájského ve Dvou vdovách (1973), Vítka v Daliborovi (1975), Víta v Tajemství (1979), Junoše v Braniborech v Čechách (1980) a Jarka v Čertově stěně (1981). Diváci mohli v jeho podání slyšet i některé postavy Janáčkových oper – Števu Buryju v Její pastorkyni (1973), Skuratova v inscenaci Z mrtvého domu (1974) nebo Borise v Káti Kabanové (1981). Z moderního operního repertoáru stojí za zmínku Opilý mužik v Šostakovičově Kateřině Izmajlovové (1971), Lysandr v Brittenově Snu noci svatojánské (1969) nebo Sporting Life v Gershwinově opeře Porgy a Bess (1977).

Kromě opery uplatnil svůj krásný hlas a herecký talent také v operetě; připomeňme jeho Su-čonga ze Země úsměvů (1968), jejíž inscenace existuje ve formě videozáznamu pořízeného Československou televizí, Hraběte Boleslawa Barańského z Polské krve (1974) nebo Edwina z Čardášové princezny (1975).