Daniel Dvořák

Akademický architekt Daniel Dvořák vystudoval architekturu a scénografii u prof. Josefa Svobody na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, poté ve Vídni na Akademie der bildenden Künste (prof. Lois Egg). Po studijním pobytu v USA začal pracovat jako divadelní, filmový a televizní scénograf.

Dosud vytvořil více než 400 divadelních výprav doma i v zahraničí (např. Německo, Itálie, Francie, Švýcarsko, Irsko, Řecko, Lotyšsko, Rusko, Norsko, Slovensko, Argentina, Japonsko, Korea, Mexiko, Finsko).

V roce 1988 založil spolu s Jiřím Nekvasilem soubor Opera Furore, první, který se v Československu systematicky věnoval experimentální opeře. V roce 1990 byl jako intendant povolán (spolu s Jiřím Nekvasilem) k řízení Komorní opery Praha, kterou reorganizoval na Operu Mozart. V roce 1998 byl jmenován intendantem Státní opery Praha a v letech 2002 až 2006 působil jako generální ředitel Národního divadla. V letech 2007 až 2012 řídil Národní divadlo Brno. Rovněž zde vytvořil scénografie (v činohře např. Královna Margot, Tajemství zlatého draka, v opeře Juliette, Macbeth). V roce 1992 spoluzaložil letní mozartovskou stagionu ve Stavovském divadle a vytvořil pro ni scénografie (mj. Kouzelná flétna, Figraova svatba, La clemenza di Tito, Don Giovanni).

S Národním divadlem v Praze spolupracuje jako scénograf od roku 1983 a vytvořil zde více než 30 scénografií (např. Macbeth, Trubadúr, Lucia di Lammermoor, Komik, Smrt Klinghoffera, Výlety pana Broučka, Její pastorkyňa, Řecké pašije, Prodaná nevěsta, Zítra se bude…, Norma).

Ve Státní opeře Praha jako scénograf realizoval především světové premiéry oper Bubu z Montparnassu E. F. Buriana (1999), Faidra Emila Viklického (2000), Fyzikové Andrease Pflügera (2000), Circus Terra Trygveho Madsena (2002) a dále pak scénografie pro Weberova Čarostřelce, Polského žida Karla Weise, Pád domu Usherů Philipa Glasse, Es war einmal Alexandera Zemlinského aj.

Jako specialista na monumentální, technicky komplikované scénografie byl přizván ke spolupráci na největších českých muzikálových projektech: Dracula (původní i obnovená verze), Monte Cristo, Rebelové, West Side Story, Miss Saigon. Z významnějších zahraničních realizací posledních let připomeňme tituly: Příhody lišky Bystroušky (Buenos Aires), Circus Terra (Oslo), Tosca (Tokio), Jenůfa (Dublin, Riga), Die Soldaten (Nantes), Rusalka (Bratislava, Düsseldorf, Münster), Tři přání (Rostock), Adriana Lecouvreur (Erfurt), Requiem (Tampere), Lulu (Regensburg, Münster), Rigoletto (Mexico City) nebo Deník Anny Frankové Grigorije Frida (München).

Rozměrový protiklad tvoří jeho práce pro loutkový film a loutkové divadlo. V roce 1991 spoluzaložil Národní divadlo marionet a je spoluautorem nejúspěšnější české divadelní produkce po roce 1990: marionetové verze Dona Giovanniho (od roku 1991 více než 4 000 repríz a četné hostování v zahraničí). Dále vytvořil pro loutky zmenšeninu barokního divadelního mechanizm (v roce 1993 Zázračné divadlo barokního světa) a sérii českých národních pohádek (1995–1997). V roce 2002 spoluzaložil Muzeum loutek v Českém Krumlově. Řada jeho divadelních prací je zaznamenána Českou televizí (např. The Best of Mozart, Bubu z Montparnassu, Golem, Polský žid, Dracula).

Daniel Dvořák vytváří i scénografie pro hudební televizní filmy (např. Odysseův návrat, Evropská turistika, Signorina Gioventù) a speciální televizní události (dvoudílný Koncert ke vstupu do EU, rozlučkový večer s prezidentskou funkcí Pocta Václavu Havlovi v Národním divadle, udílení Cen Thálie v ND). Zvláštní kapitolu jeho tvorby představují specifická světelná řešení (light design) a využívání optických klamů (le trompe d’oeil), při kterých rozvíjí originální postupy prof. Josefa Svobody.

Svá díla vystavuje na samostatných i skupinových výstavách (naposledy roku 2004 v nejvýznamnější pražské galerii Mánes). Na Pražském Quadriennale 1999 získala česká expozice za jeho účasti hlavní cenu – Zlatou trigu. Za divadelní scénografii obdržel v roce 1999 Cenu Alfréda Radoka a v roce 2001 byl na ni opět nominován. V témže roce mu byla udělena Cena Masarykovy akademie umění za scénografické dílo. V roce 2002 byl francouzskou vládou jmenován rytířem Řádu umění a literatury. V roce 2003 byl nominován na Českého lva za scénografii k filmu Rebelové. O jeho práci vyšly dvě monografické knihy a byl též zařazen do prestižního televizního cyklu GEN, který dokumentuje činnost nejvýznamnějších osobností České republiky.