Pavel Nečas

5. 3. 1966 Hodonín – 31. 12. 2025 Praha
Herec ostravské činohry: 1. 8. 1992 – 30. 1. 1998

Narodil se v Hodoníně, ale vyrůstal v Hustopečích u Brna. Už jako dítě se stal členem dětského souboru Divadla na provázku (1978-80), poté vystudoval brněnskou konzervatoř (1987). Jednu sezónu strávil v olomouckém divadle, odkud přešel na dvě sezóny do Uherského Hradiště a v roce 1992 se stal novou posilou činohry SDO.

Do Ostravy přišel v roce 1992 a ihned zaujal svým vzhledem. Tehdy ještě mezi mladými muži – bylo mu pouhých 26 let – nebyl „bezvlasý účes“ tolik v módě. A také bezprostředním, autentickým hereckým projevem, mužností, smyslem pro humor a zajímavým hlasem. V té době docházelo v činohře SDO k řadě změn v hereckém souboru, a tak nejprve přebíral role po kolezích, kteří odešli jinam – v lednu odehrál jedno představení (a v něm několik rolí) Betlémské hvězdy (1990), posléze přebral roli kata Feltona ve Třech mušketýrech (1992). Jeho první ostravskou rolí nazkoušenou "od první čtené" se pak stal vůdce nespokojených měšťanů Asserato ve Fiescovi a jeho janovském spiknutí (1992). Mezitím ale stihl, společně s Ivanem Hurychem, dohlížet na pohybovou stránku inscenace zkoušené v tzv. dvojáku, na Jima Dandyho (1992). 

Coby "pohybář" spolupracoval i později především s DPB – Dodatek k cestě kapitána Cooka (1995) nebo Tři velké ženy (1996). Byl velkým milovníkem sportu a také výborným stepařem, který v roce 1992 obsadil 3. místo na mistrovství republiky amatérů. Pak přišly role jako Valerio ve Vzbouření v blázinci (1993) hraného „za oponou“, kdy nejen herci, ale i diváci byli umístěni na jevišti DJM, Pedro de Candia v Královském honu na slunce (1993).

Jeho parádní rolí byl Titto – Nane v Poprasku na laguně (1993), kde ve dvojici s Luciettou Evy Režnarové sklízeli nejen salvy smíchu v hledišti, ale také chválu kritiky, která si jej poprvé blíže všimla. Tehdy jej recenzenti vyzdvihovali, že byl nejblíž poetice Goldoniho hry a předvedl výkon pohybově i mimicky bravurní, s perfektně zvládnutou výstavbou dialogů. Následovaly role nejširšího typového spektra, od otce hlavní postavy (Milan Kačmarčík) v Tanci na konci léta, věrného přítele Orestéa a pozdějšího manžela Elektry Pylada v Elektře/Orestéovi, bratrance Bernarda v Millerově Smrti obchodního cestujícího nebo sluhy Čipery v Lakomci po mladšího Tyronovic syna Edmunda v Cestě dlouhého dne do noci a výraznou postavu revolucionáře Perčika v Šumaři na střeše.

Nejslavnější jeho rolí, o které se traduje, že patří mezi ty „ostravské nezapomenutelné“, byl Nikola v Baladě pro pro banditu (1996), kde mohl Pavel Nečas plně prokázat vše, co v něm bylo. Něha i divokost a nespoutanost, rebelství i pragmatismus, furiantství i pokora a především schopnost zvládnout na nejvyšší úrovni žánr, který vyžaduje komplexní schopnosti a multioborový talent – umění mluvit, tančit i zpívat. Partnerkou v roli Eržiky mu byla Tereza Bebarová, s kterou se velkou měrou zasloužili o neskutečnou popularitu a oblibu této inscenace. 

V roce 1998 se Pavel Nečas stal členem hereckého souboru nově ustaveného Divadla Na Fidlovačce, přestože ještě předtím už v Praze hostoval – v Divadle pod Palmovkou. Z Fidlovačky posléze odešel do Divadla na Vinohradech, kde působil v letech 2015-19. Hostoval i na jiných scénách, mj. v Hudebním divadle Karlín. Širokou popularitu nabyl především díky televizním seriálům Ulice, Ordinace v růžové zahradě 2, Okresní přebor, ZOO nebo Vinaři či Pálava. Coby sportovní fanoušek moderoval od roku 2021 pořad Na Place v rámci ČRo, kde se před mikrofonem potkával se známými sportovci.

Jeho životní dráha se uzavřela ve věku 59 let 31. prosince 2025 zástavou srdce...

Alice Taussiková