Apolena Veldová

Její umělecké směřování předurčilo rodinné zázemí. Tatínek byl členem činohry Národního divadla, maminka pracovala v Československé televizi, bratr Martin vystudoval Pražskou konzervatoř, několik let působil v českých divadlech a nyní dabuje a režíruje.

Od sedmi let navštěvovala Dismanův rozhlasový dětský soubor, každoročně se účastnila recitačních soutěží a díky DRDS měla možnost již jako dítě spolupracovat s Českým rozhlasem.

Hlavním hybatelem její kariéry byla ale maminka, která fungovala jako jakýsi „rodinný“ dramaturg. Tatínek jí totiž divadlo nejprve rozmlouval, ale nakonec ji k přijímacímu řízení na Pražskou konzervatoř sám připravil. Studium zahájila v roce 1979 a v šestém ročníku byla angažována do tehdejšího Státního divadla v Ostravě. První rolí zde, která se tak zároveň stala i rolí absolventskou, byla Desdemona v Kačerově inscenaci Othella z roku 1985.

V Ostravě zamýšlela pobýt nanejvýš pět let, nakonec to bylo let osmnáct, resp. dvacet, během nichž potkala mnoho zajímavých režisérů, učila se na velkých i malých rolích a prožívala dny i noci s úžasnými kolegy.
V Ostravě ji také potkaly tři významné životní události: seznámila se zde se svým manželem, tehdy ještě studentem konzervatoře, aktivně se účastnila Sametové revoluce a narodil se jí syn, který v roce 2016 absolvoval divadelní režii na DAMU.  
V Ostravě rovněž sbírala své první pedagogické zkušenosti. Nejprve v LŠU v Hlučíně, pak na Janáčkově konzervatoři a na přelomu tisíciletí vzniklo při NDM Soukromé herecké studio Mileny Asmanové, jehož tehdejší studenti jsou dnes významnými hereckými osobnostmi.  

Dalším podstatným životním i uměleckým bodem ostravské etapy bylo pravidelné hostování v Divadle hudby, posléze Komorní scéně Aréna. I zde nazkoušela řadu významných rolí, například Kateřinu ve Zkrocení zlé ženy, kterou pak ztvárnila i v NDM a obě inscenace se dokonce chvíli hrály současně.  

Osudnou se jí ale stala role Mašle v inscenaci hry Portugálie, která změnila další tok jejího života. Při zkoušení se totiž potkala s režisérem Michalem Langem, který jí nabídl angažmá ve Švandově divadle v Praze. Nabídku přijala a v roce 2002 se stala členkou smíchovského souboru. Během tamějších deseti sezón si zahrála např. Kostelničku v Její pastorkyni, Baronesu Štralovou v Maškarádě nebo dohazovačku Teklu v Ženitbě. V té době se vrátila k pedagogické práci, nejprve na Pražské konzervatoři a poté na DAMU.  

V roce 2013 přešla z pražského angažmá zpět na oblast, do plzeňského Divadla J. K. Tyla. Důvodem bylo jednak směřování Švandova divadla, se kterým úplně nesouzněla, a také to, že do DJKT nastupovala coby šéfka činohry režisérka Natália Deáková, jejíž způsob práce a vidění divadla jí konvenovalo. V Plzni ztvárnila například Mášu ze Tří sester v režii Michala Vajdičky (stejnou roli hrála i v Ostravě v režii Juraje Deáka), Dorinu z Tartuffa v režii Martina Čičváka, ale hlavně Margaret Thatcherovou v dramatizaci románu Linie krásy.
V roce 2019 přišla další životní výzva, když po odchodu Natálie Deákové z postu šéfky činohry byla touto funkcí pověřena. Pod jejím vedením se při DJKT podařilo založit Divadelní dramatickou dílnu pro žáky a studenty od 7 do 20 let, takže se vedle vedení činohry opět věnuje i pedagogické činnosti.