Zdeňka Diváková

31.12.1920 Mariánské Hory, m.č.Ostravy – 7.12.2011 Ostrava

operní pěvkyně, pedagožka

    Z.D. se narodila v rodině důlního dozorce Jana D. a jeho manželky Anny. Společně s bratrem Břetislavem vyrůstala v prostředí s hudebním zázemím (otec vynikal krásným barytonem). Zpěvu se začala věnovat již na měšťance, kde pod vedením učitele Kokeše vystupovala při sborových i sólových vystoupeních. Nesouhlas matky s povoláním operní pěvkyně přiměl nadějnou adeptku zpěvu nastoupit po ukončení měšťanky na dvouletou odbornou školu pro ženská povolání v Ostravě. Po úspěšném ukončení školy (22.6.1938) začala studovat hudbu na soukromé Hudební škole dr. Leoše Janáčka v Moravské Ostravě – Vítkovicích, určené pro výchovu učitelů hudby (1940-43, vysvědčení o učitelské způsobilosti z 12.12.1943). Základy zpěvu získala u tenoristy Karla Küglera, opravdového školení se jí však dostalo až u profesora Rudolfa Vaška, ke kterému se dostala na  doporučení skladatele a pedagoga Josefa Schreibera. V roce 1943 složila na pražské konzervatoři závěrečnou státní zkoušku v oboru sólový zpěv a po úspěšném absolutoriu nastoupila jako profesorka zpěvu na Hudební škole dr. L. Janáčka v Moravské Ostravě – Vítkovicích. 

    Již během studia a krátce po jeho ukončení se D. prezentovala písňovou tvorbou na řadě regionálních kulturních akcí a na výchovných koncertech. Vystoupila na Jubilejním večeru k 20. výročí založení hudební školy v Ostravě – Vítkovicích (28.2.1942), Večeru české hudby (19.3.1942), Večeru Jaroslava Křičky k 60. výročí skladatelova narození (19.12.1942), Brahmsově koncertu na paměť 110. výročí autorova narození (16.4.1943), koncertu ke 100. výročí narození hudebního skladatele Jana Maláta (19.5.1943), koncertu k 15. výročí úmrtí skladatele Leoše Janáčka (19.11.1943), v pořadu Perly českých oper (7.12.1943), koncertu k 120. výročí narození skladatele Bedřicha Smetany (10.3.1944), Večeru moravských skladatelů (29.3.1944), koncertu hudební školy Leoše Janáčka (27.6.1944), koncertu na oslavu osvobození (12.6.1945) a mnoho dalších. Za svůj pěvecký výkon v rámci koncertů mladých umělců s názvem „Koncerty třiceti 1942“ (15. a 17.-18.12.1942) ve velkém sále Městské knihovny v Praze byla oceněna prvním místem.

     V roce 1945 byla D. angažovaná na základě povinného předzpívání před dirigentem Zdeňkem Chalabalou na místo sólistky opery Zemského divadla v Ostravě. Publiku severomoravské metropole se představila rolí Lidunky v premiérovém nastudování opery Viléma Blodka V studni (1945), věhlas si však získala až titulní rolí Cho-Cho-San v Pucciniho opeře Madame Butterfly (1946). Neshody s vedením ostravské opery vedly k jednoročnímu přerušení ostravského angažmá a nástupu D. do opery Národního divadla v Opavě (div. sezóna 1948/49). Mladá operní pěvkyně byla v Opavě známá již svým hostováním v úloze Cho-Cho-San v průběhu roku 1948, nebylo proto divu, že se během jediné divadelní sezóny objevila v řadě úspěšně inscenovaných kusů z převážně ostravského repertoáru (A.Dvořák: Šelma sedlák, 1948; A.Dvořák: Rusalka, 1948; B. Smetana: Hubička, 1949). Ani během opavského intermezza však D. nepřerušila kontakty s Ostravou a nadále před tamním publikem hostovala v postavách Cho-Cho-San z Pucciniho opery Madame Butterfly, Antonie z Offenbachových Hoffmannových povídek (1949) a Vendulky ze Smetanovy Hubičky, kterou v roce 1950 nastudovala také v nové úpravě.

    Po ročním mezidobí se D. vrátila v roce 1949 zpět do Ostravy, kde navázala na svou předchozí práci a divadelní úspěchy. Severomoravské metropoli zůstala věrná až do odchodu na zasloužený odpočinek 29.6.1978. Během více než třiceti let vytvořila na ostravské operní scéně více než 100 rolí ve 2 000 představeních. Herecký temperament a pěvecký talent postavený na krásném hlasu sopránového typu s neuvěřitelně dynamickým rozpětím od mohutných forte po nedostižná pianissima předurčil pěvkyni především pro italský repertoár Verdiho a Pucciniho oper, ve kterých mohla uplatit kantilénový přednes a skvostnou pěveckou techniku (Aida, G.Verdi:Aida, 1952; Nella, G.Puccini: Gianni Schicchi, 1959; Tosca, G.Puccini: Tosca, 1960; Cho-Cho-San, G.Puccini: Madame Butterfly, 1946 a 1961; Flora, G.Verdi: La Traviata, 1964; Abigail, G.Verdi: Nabucco, 1968; Curra, G.Verdi: Síla osudu, 1969, Giovanna, G.Verdi: Rigoletto, 1975). Vedle rolí z italských zpěvoher, které byly D. vlastní, okouzlila pěvkyně ostravské publikum rovněž jako zasněná Senta ve Wagnerově Bludném Holanďanovi (1954 a 1957), nešťastná Elíza v Čajkovského Pikové dámě (1955), křehká Markétka v Gounodově Faustu a Markétce (1957), temperamentní Kateřina v Šebalinově Zkrocení zlé ženy (1959) a skvělá Jaroslavna v Borodinově Knížeti Igorovi (1965). Z českých oper se D. orientovala zejména na díla Janáčkova a Dvořákova. Na ostravském jevišti se objevila jako vášnivá i vznešená Krasava ve Smetanově  Libuši (1954), Jenůfa v Janáčkově Její pastorkyni (1958), šarmantní Julie v Dvořákově Jakobínovi (1959), zamilovaná i nešťastná Rusalka v Dvořákově Rusalce (1960), Kněžna v Dvořákově opeře Čert a Káča (1961) a Kostelnička v Janáčkově Její pastorkyni (1967). S ostravským publikem se D. rozloučila rolí Ludmily ze Smetanovy opery Prodaná nevěsta.
 

    Kromě své domovské scény v Ostravě vystupovala D. také v Opavě, Brně, Olomouci, Pardubicích, Plzni, Ústí nad Labem, Bratislavě a Košicích. V roce 1958 hostovala v představení Aidy v jugoslávském Splitu a o rok později (1959) absolvovala s Aidou, Madame Butterfly, Faustem a Markétkou a Pikovou dámou šestitýdenní turné po SSSR. Na počátku 70.let navštívila s ostravským souborem Německo (Mařenka, Smetana: Prodaná nevěsta, 1970), Itálii (Taťjána, Čajkovskij: Evžen Oněgin, 1972) a Polsko (Káča, Dvořák: Čert a Káča, 1972).

    D. se kromě zpěvu věnovala také pedagogické činnosti. Bezprostředně po absolutoriu na pražské konzervatoři nastoupila svou učitelskou dráhu v Hudební škole dr. Leoše Janáčka v Moravské Ostravě – Vítkovicích. Společně se svým učitelem Rudolfem Vaškem zakládala pěvecké oddělení na ostravské konzervatoři, kde v letech 1953 – 1955 a 1962 – 1982 působila jako profesorka pěveckého oddělení. V letech 1956 – 1958 předávala své bohaté pěvecké zkušenosti také na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. Vyučovala také soukromě. K jejím žákům patří např. Svatava Slavíčková (1949), Jiří Kubík (1955), Břetislav Vojkůvka (1957) a Eduard Klezla (1961).

    I po ukončení aktivní pěvecké a později i pedagogické činnosti byla součástí ostravského kulturní života. Navštěvovala premiérová divadelní představení a koncerty vážné hudby, besedovala a poskytovala interview. Ostravská kulturní obec a operní publikum jí vzdalo čest při posledním rozloučení z jeviště divadla Antonína Dvořáka v Ostravě 16.12.2011.    

Lit.:Melnar, Josef: Zdeňka Diváková, MU FF Ústav hudební vědy, Hudební věda, Rybí 2009 (bakalářská práce); Hudec, Vladimír. Hudební kultura na Ostravsku po roce 1945, Ostrava 1984; Šuler, Oldřich. 40 let ostravského divadla 1919-1959. Ostrava, 1959; Sýkorová-Čapková, Eva. 60 let Státního divadla v Ostravě, Ostrava 1979; Kabeláč, Vojtěch. 70 let Státního divadla v Ostravě, Ostrava 1979. Almanach Národního divadla moravskoslezského 1919-1999, Ostrava 1999.

Kamil Rodan

Diváková Zdeňka. In: Biografický slovník Slezska a severní Moravy (Supplementum č.2). Ostrava : 2013. ISBN 978-80-7464-459-7, s. 40-42.