Miloslav Holub

(27. 2. 1915, Běchovice – 12. 3. 1999, Ostrava)

herec činohry 1949–1986
ředitel 1953–1956

Miloslav Holub se narodil 27. února 1915 v rodině řídícího učitele v obci Běchovice kousek od Prahy. K divadlu jej přivedl jeho otec, sám nadšený ochotník, a malý Míla Holub poprvé vystoupil na jevišti ještě v předškolním věku. Poznal kouzlo divadla, viděl, jak vzniká, a byl mu neustále nablízku i při studiu na základní škole a později gymnáziu v Českém Brodě. Praktické zkušenosti získával i recitací, kterou měl možnost si procvičovat pravidelně: profesor češtiny jej totiž posílal recitovat při různých výročích. Už na gymnáziu Miloslav Holub cítil, že chce svůj život zasvětit divadlu, a proto po maturitě nastoupil na pražskou konzervatoř, kde jej ovlivnili především pedagogové Milan Svoboda, Anna Iblová a Jiří Plachý. Absolutorium složil v roce 1939 a ihned poté nastoupil do Východočeského divadla Pardubice, kde setrval jednu sezónu. Proběhlo tam pro něj důležité setkání – v Pardubicích jako režisér působil Antonín Kurš, který Holuba svým přístupem a schopnostmi inspiroval a ovlivnil také jeho další působení.

Po této sezóně odešel režisér Kurš s částí souboru (i s Miloslavem Holubem) do Městského divadla v Kladně. Z mnoha postav, které v době svého působení v Kladně Holub ztvárnil, jmenujme alespoň postavu Jana Pičky ze hry Zdeňka Štěpánka Nezbedný bakalář. Tuto postavu si Štěpánek napsal přímo „na tělo“, o to zajímavější je fakt, že když v Kladně v této roli hostoval sám Zdeněk Štěpánek, tehdy slavný herec, dobový tisk označil Štěpánkovu i Holubovu interpretaci postavy za srovnatelnou (a to oba herce dělila míra zkušeností i věkový rozdíl 19 let).

Poté, co Kurš na konci sezóny 1941/1942 opustil kladenské divadlo, vrátil se Holub do svého prvního působiště – tedy do Pardubic, kde zůstal až do roku 1948. Následovalo ještě angažmá v Brně, než se Miloslav Holub stal spolu se svou manželkou, vynikající herečkou Jiřinou Froňkovou, na téměř čtyři desetiletí nenahraditelnými členy ostravské činohry, ve které setrval po zbytek svého uměleckého života.

Opět se zde setkal s Antonínem Kuršem, který byl v letech 1948–1952 ředitelem ostravského divadla. Pro Holuba bylo významné také setkání s Radimem Kovalem, hercem, režisérem a dlouholetým šéfem ostravské činohry. Pod jeho vedením, ale i pod vedením dalších režisérů (zmiňme alespoň Bedřicha Jansu) ztvárnil v Ostravě osobitým způsobem přes 160 rolí. Z tohoto neuvěřitelného množství uveďme alespoň některé: Othello, Tartuffe, Dr. Roger Bartlett (Květy a kořeny), Jegor Bulyčov ve stejnojmenném dramatu, Willy Loman (Smrt obchodního cestujícího), Struna (Křišťálová noc), John Gabriel Borkman ve stejnojmenném dramatu, Otec Demeter (Dům pro nejmladšího syna), Profesor (Loupežník) a mnoho dalších.

Krátce byl i ředitelem divadla (v letech 1953 až 1956), ale i necelé tři roky stačily na to, aby zanechal výraznou stopu také ve vedení divadla. Obklopil se schopnými šéfy souborů – operním dirigentem Rudolfem Vašatou, operetním hercem a režisérem Rudolfem Lampou, do baletu znovu povolal Emericha Gabzdyla a činohru svěřil Jiřímu Dalíkovi. V repertoáru byl vždy zastáncem žánrové pestrosti a to, že si během jeho ředitelování přišel každý na své, potvrzovaly i dlouhé fronty diváků před každým zahájením měsíčního předprodeje. Během ředitelského období sice odložil své herecké záměry, ale nevzdal se režie – jen díky tomu vznikly inscenace Léto (1955), Mlynářka z Granady (1955) či Eva (1956).

Hereckou pauzu si vynahrazoval ale i jinými způsoby. Když v posledním dni roku 1955 zahajovalo vysílání ostravské studio Československé televize, byl to právě Miloslav Holub, který se objevil na televizní obrazovce úplně poprvé. Vysílání zahájil přednesem básně Ostrava Petra Bezruče. V té době měl za sebou účinkování už ve více jak desítce filmů, včetně spolupráce s takovými režiséry, jakými byli Martin Frič, Otakar Vávra nebo Jiří Weiss. Ta hlavní ho ale teprve čekala. Roku 1958 poprvé účinkoval ve filmu Karla Zemana Vynález zkázy a pak už téměř ve všech jeho dalších snímcích – Baron Prášil, Ukradená vzducholoď, Na kometě ad. Jeviště a diváci mu ale nakonec chyběli natolik, že se i navzdory  úspěchům ve vedení rozhodl ředitelskou štafetu předat dále a vrátit se k hereckému řemeslu.

Miloslav Holub zemřel po dlouhé a těžké nemoci v březnu roku 1999. Rozloučení s ním se nemohlo konat jinde než na divadelním jevišti – v Divadle Antonína Dvořáka.